Perlaři

Zanikající řemesla

Povolání, které vám představíme v tomto čísle, možná do seriálu o zanikajících řemeslech tak úplně nepatří. Stejně jako některá, o nichž jsme se tu již zmínili a jejichž tradici obnovily a dodnes s láskou udržují šikovné ruce sklářů. A skleněná perle, krása stvořená tvrdou prací, nikdy nepřestala šířit věhlas Jablonce po světě.

Pouze čas zanechal šlapací měchy a petrolejky v nostalgických představách a moderní doba nahradila jednoduchou domácí výrobu moderními technologiemi. Ovšem není to zas tak dlouho, kdy se duté foukané perle (tak je názvosloví odlišuje od pravých perel) rodily v prostých horských chalupách. Tam, kde políčka nestačila k obživě a tkalcovské stavy kvůli rozvoji průmyslové výroby pomalu doklapávaly svou monotónní písničku - na cukr, na kafe - stávalo v koutě prosté zařízení. Byl to stolek s petrolejovým kahanem, později s jednoduchým strojkem na formování roztaveného skla, a šlapacím měchem, který namísto sklářových plic vháněl vzduch do vymáčknutých polotovarů. Těmto skleněným proutkům s vytvarovanými kuličkami se tady pod horami říkalo klaučata. Odborníci dodnes vědí, o čem je řeč.

Perlaři, obrázek se otevře v novém okněZdánlivě jednoduchá pomůcka značně pomáhala domácím dělníkům, kteří dosud vyfukovali perle z rozehřátého skla nabraného na tenkou sklářskou píšťalu buď po jedné, nebo více najednou pomocí kovové formy. Jenže skleněné kuličky, oválky či později klaučata, ještě zdaleka nebyly perlemi. Perleťový lesk získávaly v lázni z lepidel a vyluhovaných rybích šupin. Dovedete si jistě představit, že taková lázeň nebylo nic vábného. Později se perličky stříbřily ve směsi roztoku dusičnanu stříbrného s redukčním činidlem. A luxusní zboží se podle odborníků dokonce zlatilo roztokem ze skutečného ryzího kovu.

Po nastříbření perliček přicházeli ke slovu řezači, častěji však řezačky. Širokým nožem, kde namísto dřevěné rukojeti svírala domácí dělnice jen kus omotané „čúchy , sekaly mozolnaté a kahany popálené ženské ruce drobné korálky různých tvarů i barev. Mnoho tvrdé práce stálo za nádherou pařížských rób, jež zdobily jablonecké perle...

Právě v městě módy nad Seinou se prý nápad umělé perle na sklonku 17. století zrodil. A dostal se až k nám, do našeho kraje a města, které se dle dochované literatury stalo hned po italském Turínu největší perlařskou metropolí. Neměli bychom proto na tuto tradici krásného řemesla zapomínat. Krásy je totiž zapotřebí i dnes, stejně jako tomu bylo v minulosti.

Snad se tedy Jablonec po letech opět stane významným centrem výroby skleněné perle. Stejně jako originálního šperku, jehož jedinečnost mu dokáží vdechnout zdejší návrháři a perlaři. A jestli nevěříte, zajeďte se podívat třeba na Novou Ves. Jeden takový, jenž dokonce navzdory mladému věku vymyslel unikátní techniku, se tam perlím a perličkám s láskou a úspěchem věnuje.

(red)

Vytvořeno 30.4.2008 14:05:36 | přečteno 3139x | Petr Vitvar