Vracíte se ještě do Jilemnice?

Rodiče žijí přes léto v domě s velkou zahradou ve Studenci, což je od Jilemnice kousek. Je třeba, abychom občas přiložili ruku k dílu, hlavně na zahradě.

Oba jste s manželkou dětští lékaři. Proč jste se rozhodl právě pro tuhle specializaci?

Přišla mi taková perspektivní. Je ohromně povzbuzující léčit děti, sledovat jak rostou a jak se po čase vrací už se svými dětmi. V podstatě už léčím druhou generaci.

Dříve jste pracoval mimo Jablonec, jak vy říkáte na venkově. Byl jste tím typickým venkovským lékařem s honoráři ve formě pytlíku s vejci?

Jojo, nějaká vajíčka byla, i výslužky ze zabíjačky. Líbilo se mi být venkovským doktorem. Byl jsem stále v luftě, v létě člověk objel práci na kole, v zimě na běžkách, na podzim jsem stíhal i nasbírat houby, když jsem se vracel z návštěv. Hlavně mě na venkově fascinovala ta spousta babských receptů, používání bylinek. Tam se ty lidi neženou hned se vším k doktoru, nejprve se léčí doma. A já se tak snažím i vychovávat své pacienty. Tři dny by měli počkat, pak teprve přijít. Ovšem pokud jde opravdu o rýmu, kašel nebo lehce zvýšenou teplotu. Když jsem přecházel v roce 1992 do městského obvodu, a ještě jsem měl i ten venkovský, měl jsem docela dobré porovnání. V obou obvodech jsem měl stejně pacientů - po sedmi stech. Ale v městském obvodě jsem měl objektivně dvakrát víc výkonů než v tom venkovském.

Mění se nějak zdravotní stav dětí? Jsou dnes více nemocné, choulostivější, méně odolné?

Neřekl bych, že by se zdraví měnilo s generacemi. Je více alergiků, než bývalo. Velkým mezníkem jsou příchody děti do školky, pak se u mne začínají objevovat častěji. Problémem je nedoléčenost dětských nemocí, což je zase spojeno s ekonomickými aspekty. Dnes, pokud mají maminky dobré zaměstnaní, snaží se co nejdříve do něj nastoupit a být co nejméně s dětmi doma. Proto i spěchají s návratem dítěte po nemoci do školky. Vždycky jim říkám, ano, můžete své dítě poslat v pondělí do školky, ale ve středu se uvidíme znovu.

Překvapují vás ještě po letech praxe nějak vaši pacienti?

Myslím, že žádná výrazná překvapení už mě nepotkávají. Většinou vím, co mám čekat, protože už své děti znám. Vím, kdo je vztekloun, kdo je lítostivý. Některé děti se dokonce ke mně do ordinace i těší, protože vědí, že tam je jejich oblíbené auto a ony si s ním chtějí pohrát. Milé je, pokud si lidé všimnou, že se opravdu podařilo něco vyléčit nebo přijít na nějakou zapeklitou věc, a že to nebylo jen tak samo sebou. Každý člověk chce být alespoň trochu chválen. To je přece příjemné. Fajn taky je, když se pacient přijde v těch devatenácti rozloučit.

Ubylo vám teď pacientů v ordinaci?

To asi narážíte na regulační poplatek, je to tak? Osobně si myslím, že to není zase takový problém, jak se všeobecně říká. Nepříjemné je to papírování, chrastíte drobnými a musíte si pořád od mincí umývat ruce. Pokud chtěl ministr zregulovat zbytečné návštěvy v ordinacích, tak se to možná i trochu povedlo.

Co vás přivedlo do komunální politiky?

Byla to spíš náhoda. Ale hlavně jsem si říkal, že je spousta nadávání po hospodách, které jaksi postrádá smysl. Pokud mohu něco změnit, pak bych to měl zkusit. Mám rád Jablonec, líbí se mi tu, ale zdá se mi, že je to spíš město pro mužský. Ty kopce všude, v nich se špatně pohybuje zvláště v zimě s kočárkem. Ironií je, že vzhledem k jabloneckému průmyslu tvoří většinu obyvatel právě ženy.

Myslíte, že je Jablonec městem sportu? Běžky, fotbal, atletika... Chodíte na fotbal?

Teď už moc ne, protože syn dospěl a má vlastní partu. Spíše sleduji utkání v televizi. A samozřejmě, že mě rozčilují ti takzvaní fanoušci, kteří si přijedou zařvat a rozmlátit pár sedaček a obličejů. To nepovažuji za fandovství.

Chystáte se i na ME ve fotbale devatenáctiletých a na oštěpařský mítink?

Určitě, syn snad bude s fotbalovým mistrovstvím spojen i trochu profesně. Do budoucna by se rád zabýval sportovní žurnalistikou, tady může začít. A atletiku sleduji i z určitého patriotismu. Prostřednictvím obou těchto akcí se zvýší prestiž města, proto si myslím, že je velmi dobře, že se je podařilo v Jablonci uspořádat. Mít ve městě semifinále a finále evropského šampionátu se nepodaří každý den. A když se o nás jako o městě bude mluvit hezky, tak bude hezké být jeho obyvatelem. Stejně to cítím i třeba v oblasti umění. Vím o mnoha hercích i hudebnících, kteří se sem rádi vrací, protože je tady bezvadné publikum. Když jsem se dozvěděl, že vytíženost místních hotelů je pouze čtyřicetiprocentní, říkal jsem si - to je hrozně málo, je třeba Jablonec zpopularizovat, aby se více rozvinul turistický ruch. A proto je třeba, aby se o Jablonci mluvilo, aby vzbuzoval sympatie. Do sympatického města se člověk vždycky rád vrací.

(fr)