Václav Vostřák

Jsem nervák a rozčiluje mě spousta věcí

Když jsem seděla proti nejvýbušnějšímu zastupiteli Jablonce, musela jsem se jeho pověsti usmát. Viděla jsem muže, který měl ruce klidně složené na desce stolu a očekával, nač se ho asi tak budu ptát. Vzpomněla jsem si, kolik veselých historek jsem od něj slyšela, ale také kolikrát jsem ho brunátného viděla křičet na své kolegy, že takhle tedy ne! A tak jsem se spontánně zeptala - proč se tolik rozčilujete?

Jsem nervák, ale mám tu výhodu, že se po výbuchu okamžitě uklidním. A nemám z toho žaludeční vředy. Někdy rozčílím i sám sebe. Třeba, když si materiál do zastupitelstva špatně přečtu, nachystám si plamennou řeč a pak zjistím, že jsem pitomec.

Na vizitce máte napsáno: lidový vypravěč - to bych pochopila - a průkopník slepých cest. Co si pod tím mám představit?

Průkopníka jsem si vypůjčil od Járy Cimrmana, který už ho nepoužívá - člověk, který chodí po cestách, jež jsou zdánlivě slepé. Protože slepý může být člověk, ne cesta. Vždycky je nějaké řešení. Mám od pánaboha dar vyprávění a dar paměti. Nejsem historik a nikdy jsem si na něj nehrál. Hodně toho přečtu a hodně si pamatuji, dokážu to složit do nějaké mozaiky a pak ji lidem zajímavě vyprávět. Oni mě poslouchají, snad i rádi, a občas mi odpustí i nějakou tu chybu nebo na ni upozorní a já se dostanu zas o kousek dál.

Je o vás všeobecně známo, že se aktivně zajímáte o historii města, máte pocit, že se to v něm lepší?

Oslovuji čím dál větší množství lidí, pravidelně tak třikrát do měsíce mám povídání s Jablonečany. Úmyslně říkám povídání, protože nejde o vědeckou přednášku, a jsem velice rád, když mi pak řeknou - tak to úplně není, já jsem v tom domě bydlel... Člověk se zase něco doví. Občas někdo přinese fotografii, kterou ještě neznám a dovolí mi ji zkopírovat, popřípadě upřesní mé vyprávění, sdělí něco zajímavého. A pak je mi úplně jedno, jestli na to mé povídání přijde sedmdesát lidí nebo pět. Když jich přijde pět, sedneme si k jednomu stolu a povídáme si. To je taky krásný.

Jablonec prochází v posledních letech docela radikálními změnami. Některé domy mizí, nové přibývají, je to vždy pro dobro města?

Švýcaři mají ve znaku - boží milostí a lidskými omyly je spravován tento stát. Mám takový dojem, že tak je spravován i Jablonec. Omyly dodáváme my a pánbůh nás řídí. A když už ty naše omyly překročí určitou hranici, tak se to samo zastaví. Paneláky město nezničily, spousta historizujících budov byla zachráněna, vylepšují se fasády...

Václav Vostřák - Je služebně nejstarší komunální politik, ale stále ještě v sobě nachází sílu zastupovat své spoluobčany. A ještě pořád má chuť zasahovat do rozumného rozvoje města. Lidi buď štve, nebo v nich budí sympatie. Chodí za ním, stěžují si, ptají se na vysvětlení. „Člověk je zástupcem všech, takže nemůže mluvit s jedním proti druhému, těžko je lidi žádat, aby přiznali, že nemají pravdu. Záleží na úhlu pohledu, jakmile ukážete více stran sporného problému a vysvětlíte je, pak většinou přistoupí i na názor města. Když ne, pak je to srážka dvou gramofonů - každý si mele svou. Pak to nemá cenu, protože nepokračuje diskuze lidí, kteří se chtějí dohodnout, říká Václav Vostřák o práci městského zastupitele.

Chodíte na procházky Jabloncem s cílem hledat zajímavé objekty?

Nejen sám, chodím i s jinými na tématické vycházky. Prošli jsme modrý, teď i červený okruh, samostatně pak Mšeno, Kokonín a další okrajové části. I sám často narazím na něco zajímavého a pak mám znovu touhu bádat v mapách a ve starých knihách.

Václav Vostřák, obrázek se otevře v novém okněNa co se lidé při těch společných procházkách nejvíc ptají?

Na všechno možné. Cizinci třeba na své příbuzné, kteří tady dříve bydleli, a protože mám několik adresářů a mapy, snažím se je najít. Několikrát už se mi povedlo objevit dům jejich předků.

Narážíte na tzv. českoněmeckou otázku?

Skoro vždycky. Vždyť ti lidé tady spolu žili celá desetiletí, spolu nebo vedle sebe, někdy se nenáviděli, někdy se měli rádi. To je takový protiklad. Němci, kteří jsou naši tradiční nepřátelé, nám kulturně dali velice mnoho. Převzali jsme spoustu německých výrazů a slovních vazeb, aniž si to uvědomujeme. Žili a žijí tady českoněmecké rodiny. Stejně jsme propojeni.

Pokud narazíte na takové téma, jak moc je citlivé?

Citlivé je většinou pro lidi, se kterými nemá nic společného. Ti, co to prožili, vrátili se z koncentráků, byli v západních, východních armádách, v německém vojsku či v cizinecké legii, se na tento problém dívají velice střízlivě. Nejvíc křičí ti, kterým se vůbec nic nestalo. Vlastně ani vůbec nevědí, o co jde. Nevědomost hříchu nečiní, ale dělá problémy.

A co odvěký spor Jablonec - Liberec?

To je dost nepřesné. Obě města se rozvíjela vedle sebe, ale nikdy si nekonkurovala. Základem Liberce byl textil, základem Jablonce bižuterie. Ta nevraživost vznikla teprve ve chvíli, kdy se za minulého režimu stal Liberec krajským městem a začal diktovat Jablonci některé nevýhodné věci. Později na to doplatil sám, jakmile se kraj přestěhoval do Ústí.

Nemyslíte si tedy, že je to historický fakt.

No, když se to vezme ze všech stran, dalo by se i toto říci. Když Jablonec požádal v roce 1706 o povýšení na městys, Liberec mu to překazil a museli jsme čekat dalších sto let. Ale řekl bych, že to byla souhra různých věcí. Na druhou stranu, když už Jablonec něco dostal, tak byl na to zcela připraven. Pak netápal a šel rovnou kupředu. Vždycky. A to bychom si měli hlavně pamatovat, ne že Liberec je náš soupeř.

Když se procházíte po městě, dokáže vás něco překvapit nebo zaskočit?

Díky bourání vzniká stále spousta nových pohledů. Pravidelně, i když je to asi neslušný, na návštěvách koukám z okna. Všude, kam se dostanu. Protože některé pohledy jsou neopakovatelné. Například ten základní na Jablonec - tři věže v zákrytu, stará a nová radnice a kostel na Horním náměstí. V pravém úhlu jsou ale i další tři věže - kostel sv. Anny, stará radnice a evangelický kostel. Nebo jablonecké ulice, tvořící takříkajíc americké pravoúhlé křižování. Město jako celek je velmi zajímavé, spousta zeleně, apod.

Myslíte si, že Jablonec je hezký?

O tom není pochyb, ano.

Čím je tak zajímavý, proč se vám líbí? Tím, že je postaven na kopci?

Přesně tak, pohledově. Když se člověk dívá z radniční věže, tak vidí ten náš kotel, kterému říkáme nočník Evropy, i když tu zase tak moc neprší. Už jen tenhle pohled krásně město ukazuje. Jeho různorodost a zároveň jednotnost.

(fr)

Vytvořeno 9.5.2007 14:40:59 | přečteno 4634x | Petr Vitvar