Ve čtvrtek 21. dubna 1808 byl Jablonec po dlouhém očekávání povýšen císařem Františkem I. na městys. Povýšení Jablonci přineslo, mimo jiné, též právo konání trhů. Každý pátek to byl týdenní obilný trh a dále dva roční jarmarky. Obec však neměla pro jejich pořádání vhodný prostor.

Proto Zemský úřad povolil městu vykoupit tři jitra „školního pole , na kterém následně vzniklo - dle projektu Johanna Benesche - tržiště. Mělo obdélníkový tvar a z jeho rohů vycházelo celkem osm ulic. První trh se mohl konat již 29. května 1809.

Přilehlé stavební parcely byly rychle rozprodány a postupně zastavěny tak, jak stanovil projekt, tj. zděnými patrovými domy. Uprostřed tohoto náměstí se nacházela pumpa s dřevěným sudem. Voda sem byla přivedena z pramene, který se nacházel na nynějším Horním náměstí. Zdá se, že pramen je dodnes zachován ve sklepě objektu v ulici 28. října číslo 2. Pumpa byla roku 1870 nahrazena kamennou kašnou se sochou „Alegorie průmyslu , která je dílem Leopolda Zimmera z Krásné Lípy. Socha sem byla zpátky přemístěna při posledních velkých úpravách náměstí.

Také horní - severní - stranu vzniklého tržiště lemovala řada domů, před kterými bylo vysazeno stromořadí. Stromy ale musely ve třicátých letech ustoupit stavbě nové radnice. O dvacet let déle - v padesátých letech - se začal připravovat projekt rozšíření nynější ulice Gen. Mrázka a Smetanovy. Sledovalo se tím přesunutí hlavního dopravního tahu mimo dnešní Mírové náměstí. Tomu padla v roce 1955 za oběť řada zmíněných domů nad stávajícím kinem Radnice. Jednalo se o domy č. p. 454/6, 471/7 (nejstarší z nich), 411/8 a 423/9, v té době již neobývané a ve špatném technickém stavu.

V rohovém domě číslo 9 se nacházela známá vinárna „Kellergrotte (volně přeloženo „Sklepní jeskyně ) majitelky Anny Ulbrichové. Na opačném rohu (dříve se spojnice mezi Horním a Mírovým náměstím nazývala Kubálkovou ulicí) bývalo řeznictví Franze Valenty. Nad ním stál dům č. p. 496/4 a v něm byla hospoda „Zur Oberen Schmiede (U Horní kovárny). Místní ji bůhvíproč říkali pejorativně „Zur bucklichen Wanze (U Hrbaté štěnice).

S odstupem času se ukazuje, že původní náměstí bylo vyměřeno správně, a tak se měnily pouze jeho názvy. Zmíněné zmizelé domy však překážely nejednou. Poprvé třeba při chystané výstavbě městského divadla, které mělo původně stát v těchto místech, později při stavbě radnice, která zabrala podstatnou část původního náměstí.

Nám starším zůstala na „ošklivé baráky nad dnešní radnicí jedna vzpomínka. Ze schodiště před domy jsme jako děti poslouchávaly zvuky filmů, které sem doléhaly z promítací kabiny kina. Tehdy se nalézala nad hlavním vchodem do kina.

Václav Vostřák
Foto: archiv autora a Petra Kurtina