Vydejme se k pramenům

Nalézt v přírodě pramének čisté vody je mnohdy malý zázrak, ten úžasný pocit ostatně zná každý poutník, který se kdy žízniv trmácel krajinou.

Na tento poetický citát jsem narazil při brouzdání internetem na serveru sdružení Mladých ochránců přírody. Napadlo mě, že v našich horských končinách se takové zázraky musí dít častěji. Vždyť poměry jsou u nás rozhodně jiné než třeba v Praze, kde na mnohé prameny a studánky již upomínají jen názvy ulic. Když jsem se však probíral interaktivní mapou Jablonce, byl jsem nemile překvapen, že vodních zdrojů máme registrováno méně než v Praze. A přitom o vodu u nás nouze není…

Můj optimismus utrpěl značné šrámy. Že bychom si našeho přírodního bohatství nevážili? Ano, zatímco ve vnitrozemí se po svatém Jiří čistily a otevíraly studánky, v našich končinách se nikdy větší úctě netěšily. Vody zde bývalo až dost. Studánky nebyly ničím zvláštním. Na každém svahu se našlo nějaké to podmáčené a rozbahněné místo. Stačilo do bahna zakopat trubku či vykopat nehlubokou jámu, obložit kameny, nad ni postavit boudu s dvířky a zdroj vody byl „fertig“. Jen pár kroků od chalupy. Takovým studánkám se tady říkalo „Bornhäusel“ z německého „Born“ pramen a „Häusel“ domek.

Úplně stejně byl stvořen i pramen naší Nisy. Do mokré louky se vykopala stružka, k ní se postavil kámen a na kámen se napsalo, že to je pramen Nisy.

Naprostá většina studánek a pramenů ovšem žádné jméno neměla. Jen loukám se říkalo „u studánky“ či „nad studnou“. Pár slavnějších pramenů se ale v minulosti v Jablonci přeci jen vyskytlo. Málokdy však vydržely déle než sto let. Kdosi je zřídil, chvíli udržoval a pak úcta k nim tak nějak vyschla. Zpustly, zasypaly se a voda se odvedla jinam.

V samém srdci města se v 18. století zrcadlila před dnešním hotelem Na Baště zázračná svatojánská studánka. Po založení Mírového náměstí ale byla zrušena a voda svedena prvním vodovodem na náměstí. Nejprve do pumpy a nakonec do kašny. Když započala stavba nové radnice, kašna vzala za své a od té doby zázračnou vodu nikdo neviděl. V zázrak, ale úplně jiného druhu, doufají majitelé domů na Horním náměstí. Pramen ze světa totiž nezmizel - dodnes jim podmáčí sklepy.

Jiné slavné prameny bývaly Císařský, Zlatý, Mechový, Ulbrichův nebo studánka Marie Terezie v Brandlu. Ale nejoblíbenější byly ty nad pivovarskými rybníky ve Vrkoslavicích. Pivovar z nich totiž vařil přes 170 let pivo. Dosud zde nalezneme pivovarské studny.
Dodnes přetrvalo pramenů sotva pár. A když se z nich neodebírá voda, nikdo je neeviduje. Obyvatelé Žižkova Vrchu chodí ke studánce na „sjezdovce“, Mšenští a všichni sportovně založení se stavují u studánky v Jindřichově.

Kdybychom letos slavili otevírání studánek, byla by to spíš tryzna. Ale není všem dnům konec. Při procházkách po okolí je vidět, že leckterý kout se dočkal oprav a stále je dost těch, kterým není příroda lhostejná. Třeba nadejde čas i pro studánky. Není to úkol pro město, kraj či stát, ale pro obyčejné lidi. A tak víte-li o pramenech a studánkách, pomůžete již třeba tím, že pořídíte snímek a zaregistrujete je do národní databáze.

Jiný časem přidá nějakou zajímavost, najde se i další, kdo studánku vyčistí a třeba nad ní převezme patronát. Je duben, vydejme se k pramenům.

Lukáš Pleticha

Další informace

Vytvořeno 29.3.2010 10:18:23 | přečteno 3091x | Petr Vitvar
load