Městská památková zóna - VII

Reklamy a poutače

K centru živého města různé poutače a reklamy nepochybně patří. Aby však poutaly náš zrak a zároveň neurážely dobrý vkus, měly by zachovávat míru v množství, barevnosti a provedení.

Instalace reklam nebo označení provozoven, která svým provedením nebo materiály nekorespondují s architekturou objektu či okolní zástavby, působí v historickém prostředí vždy rušivě. U vývěsních štítů či jiných označení, vztahujících se bezprostředně k prodejnám v přízemí, je jejich výskyt pochopitelný a historicky opodstatněný. To dokládají koneckonců i staré fotografie jabloneckých ulic z přelomu století nebo z období první republiky. Reklama na historických domech se sice již před sto lety památkářům nelíbila, ale její tehdejší podoba ve formě např. malovaných či smaltovaných cedulí měla alespoň řemeslnou výtvarnou úroveň a její rozsah byl v porovnání s dneškem nepatrný.

Snahou státní památkové péče není bránit obchodníkům na sebe upozornit, ale naopak jim pomoci najít nejvhodnější způsob prezentace. Přitom musíme mít na paměti, proč vůbec byla památková zóna v Jablonci vyhlášena. V prvním díle našeho seriálu jsme hovořili o dochované urbanistické struktuře a značném množství památkově hodnotných domů v původním stavu. Chceme-li toto dědictví zachovat, není v pořádku ho zakrývat pralesem různých reklam, často v těch nejkřiklavějších barvách. Označení prodejny lze provést vkusně s ohledem na charakter prostředí, a především na sloh objektu. Kupříkladu na klasicistním nebo historizujícím domě může být označení obchodu provedeno písmomalířským nápisem přímo na fasádě, na meziválečnou stavbu lze použít subtilní neónovou reklamu.

Kromě poutačů a vývěsních štítů, které se vztahují přímo k provozovnám, se však setkáváme také s různými bannery, billboardy či velkoplošnými reklamními plachtami. Ty jsou v památkově chráněných územích zcela nežádoucí. Zvlášť nevhodné jsou takové, jež zakrývají fasády domů, či dokonce okna. Můžeme spatřit i obří plachty natažené přes celá průčelí. O vkusu a úctě k prostředí nelze v takovém případě vůbec mluvit. Esteticky znehodnocují vnímání domů i okolního veřejného prostoru, a to i v noci - neboť jsou často opatřeny výkonným nasvícením. Fasády jsou degradovány na pouhé nosiče reklam a vnášejí do památkově cenných území agresivní formy sdělení, které by v kulturně vyspělé společnosti neměly mít místo.

V obecném povědomí zatím není příliš známo, že označení obchodů a reklamy na chráněných objektech a na domech v památkové zóně řeší na základě ustanovení § 79 odst. 4 stavebního zákona rovněž stavební úřad, a to vždy, bez ohledu na jejich rozměry.

Petr Freiwillig a Jiří Křížek
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci

Vytvořeno 29.3.2010 10:17:48 | přečteno 2415x | Petr Vitvar