Lidé bez domova mají Naději i v Jablonci nad Nisou

, autor: archiv Naděje, o. s.

Viditelným jevem hospodářské krize ve třicátých letech minulého století byly kromě armády nezaměstnaných na úřadech práce i fronty chudých na polévku, levné noclehárny a hlavně bezdomovci pod mosty. Jaká je současnost? Nezavíráme oči před lidmi, kteří skončí na ulici? A umíme jim pomoci?!

Paní Jana, obyčejná žena středního věku. Měla rodinu, dvě děti, práci a bydlení. Celý život se jí obrátil naruby, když přišla o zaměstnání. Jistoty, které do té doby měla, padly. Hlavním problémem byl fakt, že žila v podnájmu u svého zaměstnavatele. A tak ztráta práce přinesla i ztrátu střechy nad hlavou.

Paralyzovaná nemožností sehnat novou práci i ubytování, utápěla svůj žal v alkoholu. Vše, co následovalo, byl pád až na dno. Odebrali jí děti a skončila na ulici. Jen jeden příběh z řady, bohužel nikoliv ojedinělý.

Občanské sdružení Naděje funguje v Jablonci nad Nisou dvanáctým rokem, poskytuje pomoc sociálně potřebným a provozuje v Podhorské ulici noclehárnu a azylový dům pro lidi bez domova. Podle slov Jana Vaněčka, oblastního ředitele Naděje, si své současné postavení však muselo sdružení vybojovat. Díky dobře odváděné práci, která byla v rámci Libereckého kraje dlouhou dobu ojedinělá, se Naději dnes daří své služby také rozšiřovat. V jabloneckém azylovém domě poskytuje 12 lůžek pro muže a 8 pro ženy. Ubytování zde stojí 70 Kč za noc. Noclehárna má stejnou kapacitu 12 + 8 a platí se symbolických 30 Kč za noc. Lidé z ulice mohou využít i denní centrum, kde se mohou vykoupat, najíst a převléknout. Sociální pracovníci jim zde nabízejí poradenství. Úkolem je motivovat lidi k myšlení, že situace není beznadějná a dá se řešit. Zprostředkují jim kontakt s úřady, mají-li právo pobírat nějaké dávky, spolupracují s oddělením hmotné nouze, s úřadem práce, se státní sociální podporou, se všemi institucemi kompetentními v sociální oblasti.

Cílem Naděje je dostat člověka z ulice, nabídnout přenocování a nějaký čas se mu věnovat, aby se dostal ze dna.

Mrazivá statistika roku 2009

Celkové náklady jablonecké pobočky Naděje v roce 2009 činily 5 169 838 Kč. Pět milionů se zdá mnoho, ale převedeno třeba na tržní ceny bytů ve městě by se za ně pořídilo pouhých pět bytů. Přitom celkový počet klientů, který prošel domem Naděje, byl 230. V každém tom „ideálně koupeném bytě“ by jich tedy muselo žít spolu 46, aby se Jablonec nad Nisou stal městem bez bezdomovců. Ale to je jen teoretický příklad. Nemluvíme samozřejmě o energiích a nákladech na provoz.

Na krytí nákladů Naděje se podílelo:

  • Město Jablonec nad Nisou 9,4 %
  • Ministerstvo práce a sociálních věcí 46,8 %
  • Evropský sociální fond 23,6 %
  • Příspěvky a dary právnických a fyzických osob 12,0 %
  • Příjmy od klientů za ubytování 8,2 %

Na práci v přímé péči se podílí celkem 12 pracovníků na plný úvazek a 2 pracovníci na částečný úvazek; na řízení, administraci, účetnictví a ekonomice 3 pracovníci na částečný úvazek.

Ale od čísel zpátky k lidem. Skupina opravdu klasických bezdomovců s psychickými, tělesnými, sociálními a hygienickými problémy se pohybuje mezi 20 - 25. Ti jsou monitorováni streetworkerem (terénní pracovník) ve squatech, kanálech, parcích. Terénní pracovník se je snaží přivést do denního centra.

Zbytek bezdomovců z těch zhruba 230 od běžné populace nepoznáte. Jsou to lidé úplně normálně oblečení, jen se jim rozpadlo manželství, rodina, přišli o práci. Tak jako paní Jana v úvodu. Jaká je šance vrátit jim zpátky lidskou důstojnost?

Konec dobrý

Paní Jana prokázala silnou vůli. Vyléčila se ze závislosti. Sehnala práci. Poté, co byla propuštěna dalším zaměstnavatelem znovu kvůli předsudkům vůči bezdomovcům, opět se zvedla. Teď pracuje, má zpátky děti, dokázala si zajistit i bydlení. I přes nepřízeň osudu dokázala znovu nastartovat. Bez sociální pomoci by však žádný dobrý konec nebyl.

(pb)

Další informace

Vytvořeno 29.3.2010 10:17:37 | přečteno 3305x | Petr Vitvar