Znak města Jablonec nad Nisou - díl I.

Úřad a romantika

Městské znaky, tyto připomínky dávné minulosti, jsou i v dnešní době velmi oblíbené. V průběhu doby se sice mohou vyvíjet, ale jejich podstata zůstává zachována. Protože se jedná o téma zajímající i laiky, budeme se jím v několika dílech zabývat.

Koncem února navštívil jabloneckou Střední uměleckoprůmyslovou a vyšší odbornou školu akademický sochař Michal Vitanovský. Na pozvání ředitele školy, akademického sochaře Jiřího Dostála, přijel s heraldickou přednáškou a výtvarným seminářem na téma „Jablonecký městský znak“. Určena byla studentům oboru ražená mince a medaile. S některými zajímavými poznatky z tohoto semináře chceme seznámit i čtenáře Jabloneckého měsíčníku.

Protože se v posledních letech o městské symbolice mluví častěji (například v souvislosti se zaváděním nových grafických symbolů - logotypů měst), byl to i podnět k tomu, abychom se na naši situaci podívali blíže. Jablonecký znak lze nejlépe charakterizovat textem z tzv. privilegia, kterým císařská dvorní kancelář znak našemu městu v roce 1906 udělila. Vlastní popis znaku v privilegiu se jmenuje blason a představuje jediný závazný popis, který určuje, jak má znak vypadat. V původním znění privilegia je doslova psáno:

„Ein blauer Schild, dessen Fussrand ein grünberaster Hügel durchzieht, auf welchem ein natürlicher belaubter und befruchteter Apfelbaum emporwächst. Aus den Wurzeln des Baumes entspringt eine silberfarbene, im Bogen rechts nach abwärts fliessende Quelle. Auf dem Hauptrande des von einer bronzefarbenen ornamentalen Randeinfassung umgebenen Schildes ruht eine silberne Mauerkrone mit fünf sichtbaren Zinnen.“

V překladu: „Modrý štít, jehož úpatím prochází zelený zatravněný pahorek, na kterém přirozeně olistěná a oplodněná jabloň vyrůstá. Z kořenů stromu vyvěrá stříbrný, v oblouku doprava dolů tekoucí pramen. Na hlavním okraji ornamentálního rámu bronzové barvy obklopujícího štít spočívá stříbrná hradební koruna s pěti viditelnými stínkami.“ (Překlad z knihy „Jablonec nad Nisou - Stručný průvodce sedmi stoletími města“, str. 59; mírně upraveno.) Vlastní zobrazení znaku z privilegia je dle heraldických zásad pouze doprovodnou záležitostí, která podléhá dobovým změnám. Z blasonu je zřejmé, že tento předpis neřeší řadu věcí, které by si „úřední přístup“ přál mít jednoznačně stanoveny. Na rozdíl od dnes běžných grafických manuálů tak nejsou nijak přesněji určeny barvy (kromě obrazové přílohy privilegia, která však z heraldického hlediska není přísně závazná). A co je ještě zajímavější, popis jabloneckého znaku nehovoří ani o přesném počtu jablek (tím méně o jejich odrůdě). Heraldika má totiž svoji vlastní logiku, která je jiná, než dnešní touha po přesných standardech.

Z původní informační funkce se znaky postupem času vyvinuly v představitele a znamení jiných, vyšších hodnot. Jde tedy o práci se symboly a s jejich významy, což souvisí s potřebou volnosti a otevřenosti pro umělecké ztvárnění. Strnulý předpis by se mohl stát překážkou nového tvůrčího zpracování.
Přední český odborník Jiří Louda k tomu uvádí: „Zobrazování erbů (erb je dědičný znak - red. pozn.) se přizpůsobovalo výtvarným slohům jednotlivých epoch, což se projevovalo především ve tvaru štítu, ale i ve stylizování erbovních zvířat a všech doprovodných ozdob a znamení. Přesto byl však erb vždycky jednotným výtvarným dílem vycházejícím z rukou předních dobových umělců.“

(bt)

Vytvořeno 3.4.2009 10:24:55 | přečteno 3359x | Petr Vitvar