Tanec kolem jednoho domu

Debaty o ulici 5. května a její podobě se vedou od roku 1992. Rozšíření ulice z deseti metrů na jednadvacet, s parkovacími pásy po stranách, cyklostezkami a stromořadími bylo příjemnou vizí, a proto město projekt schválilo. Poté vyhlásilo kolem ulice asanační zónu a začalo postupně jednat o výkupu nemovitostí, které bylo třeba kvůli výstavbě bulváru srovnat se zemí. O výkupu město jednalo mezi mnoha jinými také s manžely Musilovými. A ti zůstali jediní, s kým se město nedohodlo.

Nabídky a odmítnutí

Vyjednávání s Musilovými město zahájilo v roce 2001 a dalo manželům možnost, aby si sami určili cenu. Ti navrhli tři varianty: výměnu svého domu za přibližně stejný v Lidické ulici, ovšem bez nájemníků, a jeden a půl milionu k tomu. Druhá varianta se rovnala osmi milionům korun na ruku, třetí milionům šesti a čtyřem bytům - pro oba tehdy už rozvedené manžele, jejich syna a nájemnici jejich domu.

Své návrhy si však Musilovi rozmysleli ještě před jednáním zastupitelstva a přišli s novým řešením. Za svůj starý dům chtěli obdobný, ale nový na městském pozemku. V případě, že by přijali starý dům v Lidické se třemi volnými byty, chtěli ještě tři miliony korun. Zastupitelé jednali a nabídli objekt v Lidické s nájemníky a dva miliony korun nebo 4,4 miliony bez domu. Paní Musilová však smlouvu na dům a dva miliony odmítla podepsat s tím, že požadovala ještě dvě stě tisíc navíc. Jednalo se už čtyři měsíce a jablonečtí zastupitelé chtěli výsledek. Proto nabídli Musilovým osm a půl milionu korun. Další odmítnutí. A důvod? Tato částka je na koupi stejného domu v Jablonci malá, jako rozumné se majitelům jevilo dvanáct milionů korun.
V tu chvíli zastupitelé ztratili trpělivost k jednání, které nemělo konce, a zahájili řízení o vyvlastnění z důvodu realizace veřejně prospěšné stavby.

Rozhodnutí vynesl Stavební úřad v Tanvaldu v roce 2002. Podle zákona byla stanovena cena na základě soudního odhadu ve výši 4 169 770 korun a dům byl vyvlastněn ve prospěch města Jablonec n. N. Musilovi se proti rozhodnutí odvolali, jablonecký okresní soud tanvaldské rozhodnutí po přezkoumání potvrdil. A tak následovala v prosinci 2002 první žaloba Musilových k Okresnímu soudu v Semilech, který opět potvrdil platnost vyvlastnění. Žalobci se znovu odvolali, tentokrát ke Krajskému soudu v Ústí n. L. V lednu 2003 vyslovil krajský soud, respektive jeho pobočka v Liberci, názor, že by o případu měl rozhodovat v první instanci okresní soud, ale zároveň vydal předběžné opatření, podle nějž do uzavření soudního sporu nemohlo město použít práva, která plynula z rozhodnutí o vyvlastnění. Takže město bylo sice zapsáno do katastru jako vlastník nemovitosti a pozemku, ale nemohlo se tohoto vlastnictví ujmout a muselo v něm dál strpět Musilovy. A tato situace trvá dodnes.

Tak se jednání opět přesunulo z kraje na okresní soud a začalo kolečko přehazování případu v rámci správního soudního jednání, kdy každý ze soudů tvrdil, že mu rozhodování v tomto případě nepřísluší.

Fakta a časový průběh

  • Březen 2003 - Musilovi podali u Okresního soudu v Jablonci žalobu, v níž namítají, že nebyly splněny podmínky ani důvody vyvlastnění.
  • Srpen 2003 - Musilovi požádali Okresní soud v Jablonci o vydání částky 4 169 770 korun ze soudní úschovy (hodnota nemovitosti dle soudního odhadu) a soud rozhodl o jejím vydání 11. 8. Proti tomuto usnesení se město odvolalo s odůvodněním, že vydání předmětu úschovy Musilovým by za dané situace bylo v rozporu s dobrými mravy, protože město Jablonec s ohledem na odklad vykonatelnosti správního rozhodnutí nemůže předmětné nemovitosti užívat, kdežto Musilovi je užívají, odmítají důvody i rozsah vyvlastnění a po vydání předmětu úschovy by užívali i peněžní náhradu za vyvlastnění. Návrh vzali Musilovi zpět.
  • Září 2003 - schůzka účastníků sporu a jejich právních zástupců u tehdejšího starosty Jiřího Čeřovského. K dohodě nedospěli kvůli zcela nereálným požadavkům žalobců.
  • Listopad 2003 - Okresní soud v Jablonci rozhodl ve věci vyvlastnění zamítnutím žaloby Marcely a Zdeňka Musilových.
  • Leden 2004 - žalobci podali proti tomuto rozsudku jabloneckého soudu odvolání k liberecké pobočce krajského soudu.
  • Srpen 2004 - první jednání odvolacího soudu - Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec. Po poradě odvolací soud sdělil účastníkům, že své rozhodnutí vyhlásí 6. 9. 2004. Nestalo se tak, odvolací soud jednání odročil na neurčito s tím, že věc předloží Zvláštnímu senátu složenému ze tří soudců Nejvyššího soudu a tří soudců Nejvyššího správního soudu. Tento Zvláštní senát rozhoduje na neveřejném jednání o tom, zda daná věc přísluší obecným nebo správním soudům. Dne 15. 9. 2004 podala liberecká pobočka Krajského soudu v Ústí nad Labem návrh Zvláštnímu senátu v Brně.
  • Červen 2006 - Zvláštní senát vydal usnesení, kterým návrh odmítl s odůvodněním, že odvolací soud není oprávněn takový návrh podat. Současně vyjádřil závazný právní názor, dle něhož musí odvolací soud v Liberci zrušit nejprve rozsudek jabloneckého okresního soudu z listopadu 2003 a zavázat ho k podání návrhu Zvláštnímu senátu v Brně.
  • Září 2006 - liberecký krajský soud zrušil rozsudek soudu v Jablonci a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
  • Prosinec 2006 - jablonecký soud podal návrh ke Zvláštnímu senátu v Brně, aby rozhodl o příslušnosti soudu.
  • Červen 2007 - brněnský senát rozhodl o příslušnosti soudu tak, že ve věci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění nemovitosti je příslušný soud v občanském řízení (obecný soud). Dále vyjádřil závazný právní názor s ohledem na aplikaci nového zákona o vyvlastnění, účinného od 1. ledna 2007, že k řízení v této věci je v prvním stupni příslušný krajský soud, tedy jeho pobočka v Liberci.

Kdo je viníkem a kdo obětí?

Není cílem tohoto článku najít je a označit. Chtěli jsme jen zmapovat průběh a doložená fakta vleklého jednání o jeden dům, který brání v dokončení důležité městské komunikace. Jisté je, že tady zůstat nemůže.

Je tím viníkem snad stále nespokojená paní Musilová? Nebo je jím město, které nenašlo vyhovující řešení? Nebo jsou to soudy přehazující si spor? Zdá se, že město a jeho občané jsou v tomto konkrétním případě spíše obětí nepružného soudního systému, který se nedokáže vypořádat se dvěma legislativními změnami v právní úpravě zákona o vyvlastnění, k nimž během dlouholetého jednání došlo.

(fr)

Vytvořeno 3.4.2009 10:25:15 | přečteno 2283x | Petr Vitvar