Ivo Bartoněk

Představujeme zastupitele města

Dá se srovnávat podnikání a politika?

Nevím, zda se to dá takto porovnávat. Je něco úplně jiného řídit firmu a být činný v politice. Ve firmě rozhoduji sám a nesu za svá rozhodnutí zodpovědnost. V zastupitelstvu rozhoduje většina hlasů, která prosadí názor, s nímž nemusí každý člen souhlasit. To je ten rozdíl, na který jsem si musel zvyknout. Ale neznamená to, že by ta rozhodnutí byla špatná. Je to jen otázka toho, že prostě můžete mít trochu jiný názor, ale výsledek neovlivníte. A to veřejnost vždy úplně nechápe a má pocit, že za ni člověk dost nebojuje.

A baví vás pracovat v zastupitelstvu?

Jestli mě to baví? Tak bych to neřekl, zda baví nebo ne. Je to prostě činnost, která mi osvětluje věci, na které jsem předtím koukal jen z dálky. Dříve jsem se dozvěděl teprve o tom, co už se narodilo, takhle mohu sledovat i jak se to rodí. A tak jsem si musel na spoustu věcí poopravit názor. Jenže to, co vidím já, nevidí ti, kteří si myslí, že každou věc může ovlivnit i pouhý jedinec. Ovlivňovat cokoli mohu pouze ve firmě. Já dostanu nějaké informace a já se musím rozhodnout a také věc ovlivnit.

Proč jste se rozhodl v tom devadesátém roce podnikat?

Jsem takový svým založením. Protože jsem chtěl něco dělat a vždycky jsem byl zvyklý se starat sám o sebe. A byl jsem takhle i vychovávaný. Věděl jsem, že nejvíc se můžu spolehnout jedině sám na sebe.

Někdo z vašich předků také podnikal?

Můj děda měl cihelnu na Moravě. Ještě mám doma fotografie a listiny, které dokládají, že děda měl cihelnu a prodejnu stavebního materiálu. Ale to, že podnikám ve stejném oboru, je opravdu jen náhoda.

Když je to náhoda a ne rodinné určení, proč jste se rozhodl podnikat právě ve stavebnictví?

Asi nedokážu přesně říci ten prvotní důvod. Ke stavebnictví jsem nejvíce přičichnul, když jsem si sám stavěl rodinný domek. To byla škola života - v té době se těžko sháněl stavební materiál, musel jsem všechno připravit pro řemeslníky a veškerý volný čas trávit na stavbě. Byly to čtyři roky života strávené mezi zaměstnáním a stavbou. V té době si mě rodina moc neužila.

Během svého podnikání jste koupil, generálně zrekonstruoval či nově postavil už několik objektů. Tentokrát jste se ale pustil do rekonstrukce úplně největší, která asi nebyla vaším prvotním záměrem. Řeknete nám něco o svých plánech?

Před třemi lety jsem koupil objekt bývalé celnice naproti jabloneckému nádraží Českých drah. Ta budova byla postavena již v roce 1900. Když jsem ji koupil, byla to úplná ruina a já ji chtěl nejprve celou zbourat. Ale pak mě známí stavaři přesvědčovali, že objekt z roku 1900 už má i nějakou historickou hodnotu. Oprav ho - říkali mi. Tak jsem se nechal přesvědčit a celý ten dům nyní dávám do špičkového stavu, byť to bude dvakrát dražší než nová stavba. Ale všechno se nedá vždycky dělat jen pro peníze.

Jaké máte se starou celnicí úmysly?

Vedle tohoto objektu, kam mám v plánu přestěhovat sídlo firmy, jsem postavil ještě novou moderní prodejnu. Součástí celého projektu a hlavním důvodem, proč jsem se do toho vlastně pustil, bylo ale neutěšené prostředí v sousedství nádraží. Když někdo přijíždí do Jablonce vlakem, tak ho čeká opravdu hrůzyplný pohled - oprýskané špinavé nádraží obklopené množstvím kůlen. Jakmile jsem koupil budovu celnice, bylo zahájeno jednání s Českými dráhami o tom, aby celý prostor upravily.

Co se podařilo dohodnout? A jaký bude přínos pro cestující?

Vyjednali jsme s nimi generální opravu nádražní budovy a zbourání nevzhledných kůlen, do čehož investují částku přes 20 milionů korun. Na oplátku tam město vybuduje novou kanalizaci a vznikne zde i otočka autobusů MHD. A až se tohle všechno dokončí, objeví se zde naprosto nový, úhledný prostor, který bude důstojnou vstupní vizitkou našeho města. Všichni, moje firma i České dráhy, pracujeme intenzivně na svých objektech, abychom do čtyř měsíců byli hotoví. A právě tomu jako zastupitel přikládám velký význam - budeme mít vstup do města, za který se nebudeme muset stydět.

(fr)

Vytvořeno 3.4.2009 10:25:09 | přečteno 2775x | Petr Vitvar