z Rychnova do Jablonce
Cestou z českého vnitrozemí se do Jablonce nad Nisou kdysi jezdilo tramvají. A nemuselo se cestovat přes Liberec. Z vlaku stačilo vystoupit v Rychnově a přesednout stejně jako dnes na autobus. Bylo to možné v letech 1900 až 1965. Pojďme si toto období připomenout.
Jednokolejná trať končila v Rychnově před nádražní budovou. Vlevo, směrem na Jablonec, stávala výhybna a zděná čekárna. V roce 1959 pak byla vybudována kolejová smyčka pro obracení souprav; její těleso ještě dnes využívají ke stejnému účelu autobusy. Kdybychom přijeli do roku 1950, spatřili bychom vpravo za nádražní budovou a sklady rozsáhlé tramvajové překladiště. Pro překládání zboží mezi nákladními tramvajemi a vlaky zde bylo několik úzkých kolejí, které se křížily se železničními, několik ramp, váha pro vážení tramvají s nákladem a dvoukolejná malá vozovna pro poštovní tramvaj, sněhový pluh či tramvajovou lokomotivu. Na ploše překladiště zbyly do dneška základy sloupů trolejového vedení a opěrná zeď váhy.
Nastupme do přistavené tramvaje s vlekem, která se zvolna rozjíždí do Jablonce. Projedeme Rychnovem do Pulečného, kde před prudkým levým obloukem stávala výhybna a za ní spediční stanice s odstavnou kolejí. Sem se sváželo mačkané sklo z driket z kraje pod Kopaninou. Jeho cesta do světa začala právě v tramvaji.
Pokračujeme lesním úsekem, uprostřed kterého byla výhybna dodnes patrná v podobě rozšířené silnice. Na kraji Kokonína míjíme koleje překladiště sloužícího místní plynárně. Část stání byla kryta střechou. Po ukončení nákladní dopravy sloužily koleje ještě dlouho pro odstavení nepoužívaných nákladních vozů. Kokonínem projíždíme již po pravé straně silnice a zakrátko se dostaneme do prudkých zatáček. Ta nejprudší měla i své jméno - „Kokonínská podkova“. Tramvaj tu opouštěla silnici a objížděla přilehlý domek, aby se na ni zase vrátila.
K trati se připojí silnice od Maršovic a za další zastávkou projedeme kolem restaurace, která se dodnes honosí názvem „Na Výhybce“. Původní výhybna před hospůdkou však byla časem přemístěna o kus dál, před pomník zvaný Pyramida. Její polohu připomíná opět zastávkový záliv využívaný dosud autobusy. Za zatáčkou vystoupáme do Vrkoslavic, kde na rozvodí Baltu a Severního moře byl nejvyšší bod celé tramvajové sítě v Jablonci (a druhý nejvyšší v Čechách) - 598,95 m nad Jadranem.
Sjíždíme do města a míjíme nákladiště Vrkoslavice s odstavnou kolejí v podobě výhybny. V úrovni pivovaru se pak po levé straně výhybkou odpojovala kolej překladiště s budovou se třemi vjezdy. Koleje i objekt tu nalezneme ještě dnes. Vozovna je na první pohled malá, ale ve skutečnosti zde bylo od roku 1929 kryté stání pro nákladní tramvajové vozy. Z nich se vývěvou odsávalo uhlí nebo ječmen a po ocelové lávce byl substrát dopravován přes ulici do pivovarského skladu.
Z dnešní „nové“ Pražské ulice odbočila pod stadionem tramvaj společně s komunikací do „staré“ Pražské, po mostě nadjela železniční trať a pokračovala k remízy. Remíza byla na kolejovou síť napojena dvěma vjezdy, jedním ve směru od Rychnova, druhým od Janova. Mezi těmito kolejemi byla od roku 1925 výhybna. O tři roky později přibyla ještě kolej do Sadové, která ponejprv zajišťovala propojení s tratí od nádraží do Pasek a v letech 1955 až 1972 sloužila pro obracení tramvají jedoucích do Liberce. Uprostřed vjezdu do remízy stojí dodnes objekt překladiště i s rampami. Na výhybně v Pražské, dříve Vídeňské ulici, cestu ukončíme. Do Janova se svezeme příště.
Možná, že si někdo pamatuje polohy výhyben i v jiných místech, než je zde popsáno. Tramvaje se v minulosti křižovaly na různých místech a výhybny byly budovány, posouvány a rušeny dle toho, jak se měnil interval spojů, četnost nákladní dopravy i konstrukční rychlost vozidel.
Přestože je tato historie poměrně důkladně zmapována v archivech, a veřejnosti bude představena v připravované publikaci, uvítáme jakákoliv upřesnění či fotografie. Zvláště v době likvidace tramvají byla řada nepoužívaných kolejí často využita k odstavení zbytných, zejména nákladních, vozů.
Tomáš Krebs, Jindřich Berounský
