Materiály o životě Ing. Maxe Dauta

Exponát měsíce z Muzea skla a bižuterie

Ing. Max Daut (1887 - 1961)
architekt a stavitel

Max Daut se narodil před sto dvaceti lety v Jablonci. V roce 1910 převzal živnost po otci, významném místním architektovi a staviteli Karlu Dautovi, který ji založil v roce 1882. Firma sídlila v dnešní Podhorské ulici č. 74, provozo­vala ci­helnu v Rádle a též pilu, vlast­nila nejmodernější stroje i potřebné nákladní a užitkové vozy. Dávala práci 100 - 200 lidem. Prová­děla všechny typy zemních i výškových staveb ze dřeva, cihel nebo železobetonu, na něž se specializovala. Od přelomu dvacátých a třicátých let praco­vala v Praze též sesterská firma na vysušo­vání staveb Bauten-Trocknung-Ges. Ing. Daut & Co. (v inze­rátu z r. 1931 je v souvislosti s ní použit trefný reklamní slogan „Kdo chce bydlet zdravě, bydlí v suchém“).

Max DautZ prestižních zakázek, na nichž se Daut podílel jako stavitel, lze zmínit například budovu Eskomptní banky (1923/1924), přestavbu odborné bižuterní školy (1926), kostel Nejsvětěj­šího srdce Páně (1930/1931) nebo Památník obětem 1. světové války u městského parku (1936). Z podnikatelů jeho služeb vyu­žili (a to i jako architekta) firmy Gebrüder Jäger, Kramer & Löbl, Gebrüder Mahla, Gebrüder Feix nebo Ludwig Breit. Tomu v roce 1912 vystavěl Daut novou sklárnu v Lučanech nad Nisou. Z obytných budov je jeho dílem například půvabná vila na pomezí Jablonce a Mšena, která dříve patřila tovární­kovi Davidu Löblovi.

V roce 1951 musel Daut z Jablonce n. N. odejít. Nový domov nalezl v německém městě Sigmaringen, kde devět let poté zemřel.

PhDr. Petr Nový
hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie

Stavba kostela Nejsvětějšího srdce Páně, obrázek se otevře v novém okně

Vytvořeno 30.3.2007 13:08:05 | přečteno 3450x | Petr Vitvar