Emil Müller patřil mezi nejvlivnější občany Jablonce sedmdesátých a osmdesátých let 19. století.

Narodil se 26. října 1836 v Dornhennersdorfu v Sasku, vyučil obchodníkem v Žitavě, pracoval u exportéra a sklářského továrníka Ferdinanda Ungera v Hodkovicích nad Mohelkou a v Potočné. Na vlastní nohy se postavil roku 1866, kdy si na počátku velké bižuterní konjunktury zřídil v Jablonci exportní firmu. Společně s Franzem Assamem a Albertem Sachsem je považován za iniciátora výroby skleněných kroužků (banglí) v kraji. Patřil mezi první jablonecké exportéry, kterým se podařilo proniknout na lukrativní indický trh.

Müllerova politická kariéra byla poměrně rychlá. Předpokladem k tomu bylo rakouské občanství, které si koupil roku 1869. Již v roce 1870 byl poprvé zvolen do městského zastupitelstva, 1874 se stal městským radou, 1876 vstoupil do jabloneckého okresního zastupitelstva a stal se radou Obchodní a živnostenské komory v Liberci.

Velmi činný byl i v místních spolcích, ať již se jednalo o dobrovolné hasiče, turnverein, spořitelnu, plynárenskou společnost či výbor pro stavbu železnice Liberec - Jablonec. Angažovanost v německé otázce jej vynesla do čela vlivného Německého národního spolku pro Jablonec nad Nisou a okolí. Dlouhá léta byl též kurátorem jabloneckého evangelického společenství.

Roku 1887 byl Müller zvolen poslancem zemského sněmu, odkud v roce 1891 postoupil do říšské rady. Zde si získal pověst znamenitého řečníka obratně hájícího zájmy jizerskohorského sklářského a bižuterního průmyslu. Zemřel nečekaně dne 13. listopadu 1892 ve Vídni, kam přicestoval na jednání parlamentu. Jeho tělesné ostatky byly převezeny do Jablonce a zde 17. listopadu za velké účasti občanů pohřbeny.

Petr Nový
Muzeum skla a bižuterie