Dětství prožila v Rychnově u Jablonce n. N. Odmala trávila léto na kole a zimu na lyžích, kterým zůstala věrná dodnes. Po maturitě na Střední vzdělávací škole, jak se tehdy nazývalo jablonecké gymnázium, vystudovala dálkově Střední pedagogickou školu v Litoměřicích. Do Jablonce se s manželem přistěhovala v roce 1971. Pracovala v mateřských školách v Palackého a později v Jugoslávské ulici, kde byla od roku 1993 ředitelkou. Má dvě dcery, Martu a Petru, a dnes se raduje ze dvou vnoučků, tříletého Jakoubka a ročního Ondráška. V zastupitelstvu je dvanáct let za ODS, od počátku pracuje v komisi pro výchovu a vzdělávání, je členkou finančního výboru. Setkat se s ní můžete též při vítání nových občánků.

Co máte ráda?

Zasněžené Jizerky - to je prostě nádhera! Miluji naši přehradu, v níž velmi ráda plavu, a proto usiluji o zachování jejího přírodního charakteru. Totéž platí i pro okolí města, kam často vyrážíme na dlouhé procházky. Splnilo se nám s manželem dávné přání bydlet na sídlišti Horní Proseč. Nedávno jsme si koupili i malou chatku na Proseči a jsme tam moc spokojení. Mohu se věnovat zahrádce, houbaření a pobytu v přírodě obecně. Rádi s manželem cestujeme, a pokud nám to zdraví dovolí, chceme ještě vidět kus světa. Ráda také čtu detektivky a dobrodružnou literaturu, luštím křížovky či sudoku.

Proč má o politiku zájem stále méně žen než mužů?

To je trochu složitější. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, politika je značně náročná na čas. Má-li mít práce zastupitele význam, nemůže se omezit jen na účast při jednání zastupitelstva. Chce-li člověk pracovat pro ostatní zodpovědně, musí proniknout do řady problémů, naučit se domýšlet věci do důsledků, obrnit se proti nezdarům a překonávat mnohdy vypjatou atmosféru při projednávání kontroverzních záležitostí. Navíc se musí dokázat prosadit v konkurenci ostatních kandidátů a přesvědčit spolustraníky i voliče o svých kvalitách. To vyžaduje dobré rodinné zázemí a podporu partnera. Jsem ráda, že já je mám, cítím to doma i mezi kolegy, kteří si váží mé práce a „berou“ mě. Svědčí o tom i fakt, že jsem byla zvolena místopředsedkyní klubu ODS a mezi ostatními spolupracovníky se cítím velice dobře.

Proč jste se pustila do politiky vy?

Po změně režimu jsem chtěla být u všeho nového, mít možnost ovlivňovat změny a věnovat se školství. A tak jsem se hned od počátku aktivně zapojila do Občanského fóra, později jsem byla mezi prvními členy ODS. Byla to hektická doba. Chyběly nám zkušenosti, peníze a vše jsme dělali na koleně, ale s nadšením. S manželem jsme byli pořád v jednom kole, ale velmi ráda vzpomínám na ten zápal, na tu neopakovatelnou atmosféru a skvělé lidi kolem.

Nejste už někdy z politických přestřelek unavená?

Tak bych to neřekla. Že mají různí lidé jiný pohled na svět, to je pochopitelné. Proto se spojují ve stranách, které nejlépe vyjadřují jejich názor. Já jsem založená pravicově a mám vysokou míru sociálního cítění, což se vzájemně nevylučuje. Problém tkví v tom, jak a co jednotliví politici říkají, jak se chovají navenek a mezi sebou. Uznávám protihráče s jeho argumenty, ale neuznávám nedržení slova, záměrné šíření polopravd, špinění protivníků a bezbřehý populismus. Také odsuzuji politický turismus. V politice nemá jít o prosazení vlastních ambicí a kandidaturu za kohokoliv s jediným cílem - být zvolen. V tomto ohledu nejsem zastáncem nezávislých a nestranických kandidátek, protože jsou nečitelné. Proto jsem v ODS, která má jasný program.

Byla jste učitelka, posléze ředitelka mateřské školy. Chtěla jste někdy dělat něco jiného?

Původně jsem chtěla být učitelkou základní školy, což si přáli i rodiče, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela a dodnes toho nelituji. Práce s předškoláky mě baví, stala se mým koníčkem a věnuji se jí již více než čtyřicet let. Děti mi dodávají energii a povzbuzují mě k překonávání problémů. Proto teď ráda vypomáhám, i když jsem již v důchodu. Rozzářené dětské oči, když vstoupím do třídy, jsou nade vše!

Loni se začalo intenzívně mluvit o potřebě zařízení typu jeslí. Jaký je váš názor na ně?

Nejsem zastáncem jeslí, protože se ztrácí velmi brzy celodenní kontakt s rodiči. Své dcery jsem do jeslí nedávala, díky výpomoci mé matky a manžela jsme to zvládli, ačkoliv to nebylo vůbec lehké. Na druhé straně chápu matky samoživitelky bez pomoci rodičů i ženy, které se potřebují vrátit do zaměstnání z různých důvodů. Jesle bych ale volila jako nejkrajnější možnost a spíše pro děti od dvou let.

Už jste několik generací vychovala - mění se děti s dobou?

Doba mění každého z nás a u dětí to platí samozřejmě také. V jádru jsou stejné, jako byly vždycky - vyžadují lásku a pochopení. Jen jsou dnes technicky vyspělejší. Současné školství více dbá na individualitu dítěte, které se pak umí lépe prosadit a uplatnit.

Před nedávnem jsem se snažila spočítat, kolik dětí jsem pomáhala vychovat. Došla jsem k číslu vyššímu než tisíc. A z toho vyplývá i mé motto: Děti jsou naše budoucnost, připravme ji pro ně co nejlépe. Nedělejme dluhy, a to nikde. Uskromnit bychom se měli my. Žijme tak, abychom se za to nemuseli před nimi nikdy stydět. Věřte, že se nám to vrátí.

(fr)