Probíraly se otázky zajištění nového školního roku a přitom se asi otevřelo i téma výchovy dětí cikánského původu. Z usnesení vzešla řada úkolů. Všichni členové MěNV měli pomáhat při hledání schopných pionýrských vedoucích, ve svých obvodech sledovat výchovu dětí a hygienické podmínky v cikánských rodinách, měli pomáhat při jejich výchově ke kulturnímu životu. Rada MěNV se těmito otázkami měla začít zabývat hned od září a v lednu měla předložit zprávu o plnění úkolů.

Ono se u stolu vymyslí leccos, ale pak to také udělat… Jak probíhalo plnění úkolů, to zůstalo tajemstvím. Usnesení ze září 1957 ani ledna 1958 (kdy se mělo kontrolovat plnění) nenasvědčuje, že by romské záležitosti nějak pokročily a že by se o nich mluvilo. Romové byli na programu až zase po roce. Z července 1958 se dochovala třístránková „Zpráva o stavu práce mezi osobami cikánského původu a výhled na zlepšení ve výchově“. Snad to souviselo i s pokynem „shora“ a s dubnovými závěry ÚV KSČ, kterými započal celostátní program převýchovy Romů. Výstupem zprávy byl návrh na ustavení „Komise MěNV pro výchovu cikánského obyvatelstva“. Členy byli pracovníci radnice, ředitel pomocné školy, staršina SNB a rovněž p. Gejza Kuča coby zástupce Romů. Členy měli být i zástupci ROH z podniků, ve kterých pracovalo nejvíce Romů.

Zpráva začíná popisem tehdejšího stavu a vysvětluje, co se dělo do té doby. Je tak významnou sondou do tehdejšího života Romů. Dovíme se, že v Jablonci žilo 264 osob cikánského původu. Z toho 104 osoby nad 15 let, 160 dětí a z nich 42 školou povinných. Všechny bylo možné rozdělit do dvou skupin - a to na osoby, jež jsou již trvale usazeny a svým životem splývají s ostatním obyvatelstvem, a na skupinu, která se dosud neusadila, má trvalé sklony k častému měnění zaměstnání a bydliště, a tím má i značnou absenci v zaměstnání. Životní a kulturní úroveň druhé skupiny byla nízká, většinou šlo o lidi negramotné a výchova dětí měla závady.

Zpráva hodnotila i to, že dílčí výsledky převýchovy už jsou patrné. Zatímco dříve převládala skupina kočujících cikánů, v roce 1958 bylo už procento kočovníků malé. Spíš než o kočovníky se jednalo o Romy cestující mezi pohraničím, příbuznými a rodným Slovenskem. Dále se dovíme, že se v Jablonci více péče Romům věnovalo zhruba do roku 1954. Byly pořádány kurzy čtení, psaní, šití - leč výsledky pokulhávaly. Dobře míněné úsilí neneslo ovoce tak rychle, jak si lidé představovali. Ono někoho převychovat, vzdělat, převrátit letité návyky, to jistě není jen tak. Natož laicky, bez znalosti romské kultury a reálií. Dnes už je to i samostatný studijní obor, a přesto jsou výsledky zdlouhavé.

Rokem 1954 ustala vlídná forma převýchovné práce a byl nastolen ostřejší kurz. Za hlavní prostředek převýchovy bylo nadále považováno pracovní prostředí. Tím pádem se od roku 1954 zmenšil příliv nových Romů do Jablonce.

Lukáš Pleticha