Co bylo tím momentem, kdy jste se rozhodl být lékařem? Litoval jste někdy své volby?

Už od dětství jsem intuitivně směřoval k medicíně. Účastnil jsem se soutěží první pomoci na základní škole. Rozhodující pro mě však bylo nikdy nevyslovené přání otce, který byl vážně nemocný již od mého dětství. Dnes mohu říci, že jsem této volby nikdy nelitoval.

V jakém oboru byste rád pracoval, pokud byste nebyl lékařem?

Asi bych se ucházel o práci v diplomatických službách. Také jsem dříve uvažoval o povolání pilota či archeologa.

Co děláte rád, když nepracujete?

Rád čtu, ale bohužel v současné době mám jen málo času. Nezbytnou součástí mého života je sport - jízda na kole, plavání, lyže, windsurfing, dříve také volejbal či tenis. Od mládí rád cestuji. Za studií na střední škole jsem vyrážel s batohem na zádech na prázdninové výjezdy. Procestoval jsem tak některé země Asie, střední Ameriky, Afriky, USA a také Evropu.

Kdy jste vstoupil do komunální politiky a proč? Dnes jste v politice s manželkou oba - nebývá to někdy zdrojem domácích rozepří?

Do komunální politiky jsem vstoupil brzy po roce 1989. Dnes patřím již mezi „služebně nejstarší zastupitele. Věci veřejné mi nikdy nebyly lhostejné. Raději se účastním aktivního rozhodování, nežli bych pasivně přihlížel dění kolem sebe. Nezanedbatelný vliv na mé rozhodnutí zapojit se měli i lidé, kterých jsem si vážil a kteří mě žádali o aktivní účast v komunální politice. Podobně tomu bylo i u mé ženy. Ne vždy jsme ale byli zajedno v názorech na mnohá řešení problémů města. S postupem času však těchto kolizí spíše ubývá. Názorově se často doplňujeme.

Proč si myslíte, že je v politice tolik lékařů? Vzbuzují větší důvěru, protože je lidé znají?

Lékaři, podobně jako učitelé, mají situaci v komunálních volbách jednodušší oproti jiným profesím. Jejich denní kontakt s množstvím pacientů vytváří u veřejnosti určité povědomí o jejich lidských a odborných kvalitách i komunikačních schopnostech. To je částečně spojováno s jejich potenciální způsobilostí pro práci v komunální politice.

Nemáte někdy pocit marnosti, když se řeší nepodstatné podrobnosti velkých problémů, na které pak přes ty detaily není vidět?

Spíše mi vadí, když se problémy politizují. Ty by měly být diskutovány bez ideologických předsudků. Je špatné, pokud je někdy odmítán názor, byť racionální, jen proto, že nevzešel z „naší“ strany. Určité zásadní materiály týkající se dlouhodobého rozvoje města by měly být nadstranické a výsledkem společné práce napříč všemi stranami, které se účastní práce zastupitelstva. Práce na komunitním plánu města či energetická koncepce představují dle mého relativně úspěšný pokus o tuto spolupráci. Horší je situace v řešení koncepce dopravní infrastruktury. Přesto bylo konečné rozhodnutí o řešení severní tangenty (dlouhý tunel u přehrady) přijato většinou hlasů koalice i opozice.

Jak by podle vás mohla vypadat ideální společnost a město, kde byste chtěl žít?

Nesním o ideální společnosti ani ideálním městě. Je na nás všech, abychom společně přispěli ke zkvalitnění našeho života. Vždy, když se vracím do naší země, tak si uvědomuji, že se vracím rád. A tím je řečeno vše.

Splnil jste si v životě nějaký ne zcela obvyklý sen? Nebo na jeho splnění čekáte? Či jste pragmatický člověk, který si sny nepřipouští?

V poslední době mně připadá, že nemám ani čas snít. To je jistě známka něčeho nedobrého. Sny, které jsem měl v minulosti, jsem se snažil proměnit ve skutečnost.

V současné době se ve všech pádech skloňuje slovo nezaměstnanost, jen zdravotnictví poptává stále více sil, než je v nabídce. Je to výsledek nedostatečného finančního ohodnocení nebo je důvod někde jinde?

Zdravotnictví se v posledních dvaceti letech výrazně změnilo. Došlo k obrovskému kvalitativnímu a technologickému pokroku. To přináší i nebývalý nárůst požadavků na vysokou odbornost všech pracovníků. Při mém nástupu do jablonecké nemocnice zde pracovalo asi dvacet lékařů. Dnes jejich počet přesahuje stovku. Výrazně vzrostl počet oborů, rozvíjí se komplement, zvýšil se počet lůžek intenzivní péče i těch standardních. Nelze zapomenout ani na prvky konkurence mezi zdravotnickými zařízeními. Kvalitu a specializaci lze prohlubovat pouze při zajištění dostatečného počtu pracovníků. Také se projevuje tlak pojišťoven na plnění určitých personálních standardů. To vše vyvolává zákonitý tlak na nárůst počtu pracovníků.

Zdravotnictví a oblast sociální péče se budou pravděpodobně rozvíjet i v době hospodářské krize. Platy ve zdravotnictví, zejména státním, jsou trvalým problémem, který v posledních letech nebyl dostatečně doceněn. Proto odchody především mladých lékařů do zahraničí a dlouhodobě neřešené personální zajištění primární péče praktickými lékaři mohou situaci v budoucnu vážně destabilizovat.

(fr)