Barbora Špotáková

Představujeme osobnosti a rodáky

Zlatá medailistka z olympijských her v Pekingu, světová rekordmanka a vítězka ankety Atlet roku 2008, zavítala v polovině ledna do Jablonce. Slavná rodačka zde převzala z rukou starosty soupravu šperků za výbornou reprezentaci města. Při té příležitosti poskytla Bára našemu měsíčníku exkluzivní rozhovor.

Jste olympijská vítězka a světová rekordmanka. Jaký je váš další profesní sen?

Loni se toho událo strašně moc a všechno se opravdu dařilo. Letos bych si přála, abych ustála mediální tlak a abych si udržela výkonnost a úroveň, na kterou jsem se dostala. Chtěla bych, aby se vydařil letní závod v Berlíně. Vím, že tam přijede i plno fanoušků z Jablonce.

Za svou sportovní kariéru jste získala řadu ocenění, posledním je například vítězství v anketě Sportovec roku. Které ceny si osobně nejvíce ceníte a proč?

V Čechách je to určitě Sportovec roku. Jedná se o dlouhodobou anketu a je to obrovské srovnání - bývají tam většinou sporty, které jsou daleko populárnější než atletika, třeba hokej nebo fotbal. Na druhou stranu cena IAAF za světový výkon roku v ženské kategorii je také velká věc. To je zase to světové měřítko. A na vyhlášení této ceny, nádherný galavečer v Monte Carlu, hned tak nezapomenu. Byl to opravdový zážitek.

Máte nějaký talisman nebo rituál, který se snažíte při závodech vždy dodržet?

Ano. Například neobouvám tretry hned, když to dělají ostatní, což mi brání hodit naplno a tím si šetřím síly na později. Neberu si je ani když prší a strašně to klouže, abych byla nucena házet jen lehce. Tretry obouvám až na stadionu. Mám i talisman. Je to krásný plyšový lemur. Všude se mnou jezdí, byl i na olympiádě. Je v baťůžku, nevykukuje, ale já vím, že tam je.

Kolik vám bylo let, když jste poprvé hodila oštěpem?

To bylo v Srnčím dole na oštěpařském plácku a myslím, že mi mohlo být tak deset.

Jaký jiný sport byste dělala, kdybyste neházela oštěpem?

Sportů jsem dělala hodně a docela mi všechno šlo. Začínala jsem ve Svazarmu, kde jsem střílela ze vzduchovky. Ale to je na mě málo akční. Pak jsem také hrála za Bižuterii basket. V basketu bych asi byla dobrá. Myslím, že kdybych neházela oštěpem, hrála bych zřejmě basket.

Čím jste chtěla být jako malá?

Chtěla jsem být veterinářkou. A teď studuji zemědělku, takže to není zas tak od věci…

Je těžké skloubit vrcholový sport a studium na vysoké škole? Jak to zvládáte?

Během zkouškového období jsem vždy hrozně nepříjemná a nevrlá. Naštěstí jsem si vybrala obor, který lze studovat dálkově. Jednou za měsíc máme výuku dva dny od rána do večera a nakonec následuje blokové cvičení, což je týden praktických cvičení. Se studenty jsme měli docela dobrou partu. Byli to většinou lidé, kteří měli práci a k tomu třeba ještě děti, takže jsme na tom byli časově všichni podobně a museli jsme to prostě zvládnout. Teď už mi zbývá jen diplomová práce.

Jak relaxujete ve volném čase? Jaké máte koníčky?

Momentálně mi moc času nezbývá, ale jinak s Lukášem děláme hodně rekreační sporty - plážový volejbal nebo kolo. Když je úplné volno, tak vyjedeme třeba někam kempovat. Nejdůležitější je pohoda.

Jak si představujete ideální dovolenou?

Na podzim jsme takovou zažili. Udělali jsme si výlet do Maďarska. Ideální je, když vás netlačí čas, nikdo vás nezavolá, nemusíte zvednout mobil. A v Maďarsku k tomu mají nádherná termální koupaliště, dobré jídlo a české pivo. Moc se nám tam líbí.

Jaké jídlo máte nejraději?

Pokaždé něco jiného - zkouším krajové speciality. Když třeba jedu do Třeboně, tak si dám kapra.

Co vám v poslední době udělalo radost?

Největší radost mi dnes udělaly ty dárky. Ráno jsem neměla nejlepší náladu, ale tohle mi ji opravdu zvedlo. Jsou prostě nádherné. Soupravu určitě využiji při nějaké společenské akci a rozhodně to nebude jen jednou. A ten náramek se panu Pouzarovi moc povedl - opravdu ke mně sedí. Je úžasný a hlavně - je jediný na světě.

Jediná na světě je i Bára a my ji za všechny jablonecké fanoušky přejeme hodně sportovních a osobních úspěchů.

(kh)

Vytvořeno 4.3.2009 9:18:30 | přečteno 2697x | Petr Vitvar