Revoluční hnutí, které se v roce 1848 přehnalo Evropou, způsobilo pád patrimoniálních panství a absolutistické státy přijaly své ústavy. Z poddaných se stali občané, kteří se směli podílet na správě země. Vznik okresních a vyšších úřadů umožnil svobodnější rozvoj vzdělanosti i zábavy.

S tím souvisel i postupný vznik mnoha kulturních a vzdělávacích spolků. Tato sdružení potřebovala pro svoji činnost zázemí, které často nacházela v různých hostincích. Pro obě strany to konečně bylo spojení výhodné. Jestliže před rokem 1848 byly v Jablonci registrovány pouze tři spolky, teď začaly růst jako houby po dešti, neboť touha po vzdělání a společenské zábavě neustále stoupala. Vyvrcholením pak byla 30. léta minulého století, kdy bylo jen v Jablonci nad Nisou evidováno 322 spolků a společenství, z toho však bylo jenom 49 českých. Členství se stalo jakousi módní společenskou nutností.

V jabloneckém adresáři z roku 1934 je uvedeno 59 hospod, 12 hotelů, 10 kaváren a 9 vináren. Spolky tedy měly opravdu na vybranou. Jako spolkové domovy tak byly využívány podniky všech velikostí i kvalit. K význačným lokálům patřil z tohoto pohledu hotel Arnold v Podhorské ulici 17, č. p. 967, kde se scházelo na deset různých spolků. Majiteli hotelu byli Josef Arnold a Hermann Posselt. Po skončení první světové války zde sídlil krátce i štáb českého vojska, které obsadilo Jablonec. Po roce 1945 se v tomto objektu nacházela kavárna Nisa a později ubytovna a klubovna národního podniku LIAZ.

Zajímavý byl hotel Zum Schwan (známý ještě dnes pod názvem U Švánů), později jen Schwan, (č. p. 3025) na rohu ulic Růžová 2 a SNP 5a, jehož majitelem byl Heinrich Schwan. Zásluhou Ernsta Hollmanna zde bylo otevřeno již v roce 1908 první jablonecké kino, kde se promítaly němé filmy. Hrálo se třikrát denně a v neděli dokonce čtyřikrát. Diváci měli k dispozici 414 sedadel! Spolkům tady nabízeli zázemí ještě i po roce 1945. Roku 1946 byl změněn název podniku na „Společenský dům osvobozených politických vězňů“. Název se pochopitelně moc dlouho neudržel.

Ještě poměrně nedávno existovalo v Jablonci kino Jabloň. Původně se zde, na rohu Revoluční a Pivovarské ulice (č. p. 1132), nacházel hotel Wustunger Hof, jehož majitelem byl Josef Scholz. Součástí zařízení byla i suterénní vinárna. Kromě spolkového domova se zde nacházelo kino, původně známé jako Invaliden-Kino, které mělo 580 míst k sezení. Název kina vycházel z toho, že licenci k jeho provozování vlastnil Svaz válečných invalidů. Pojmenování Jabloň sem bylo přeneseno až po roce 1945 z Národního domu. Dnes již kino mládí mé generace neexistuje, a tak zbyly jen vzpomínky na pověstnou první řadu za korunu, za to s nosem až na plátně.

Také v dnešní době se některé spolky a organizace scházejí v restauracích. Snad se časem přiblížíme k úrovni 30. let, vždyť politické a ideové zákazy naštěstí odnesl čas.

Václav Vostřák