V našem seriálu jsme se již zmínili o střechách z hlediska krytin a o vlivech na tzv. střešní krajinu. Vzhled střešní krajiny však utvářejí také další prvky, jako jsou vikýře a střešní okna.

Tvar, velikost a druh vikýřů může výrazně ovlivnit vzhled střechy a tím i celého domu. Snaha o maximální zužitkování podlahové plochy vede k obydlování podkrovních prostor, které je pak nutné dostatečně prosvětlit. Jednou z tradičních metod je proražení vikýřů. Vikýře se sedlovými nebo pultovými stříškami obložené břidlicí můžeme vidět už na nejstarších fotografiích Jablonce. Historicky bydlela na půdách nejnižší sociální vrstva dělníků, která neměla prostředky na lepší bydlení. Za posledních cca 20 let se podkrovní bydlení paradoxně stalo fenoménem, který osloví každého, kdo chce atraktivní obydlí. Není proto důvod, proč vikýře v místě obvyklého typu a uměřené velikosti nepřipustit, samozřejmě v závislosti ke konkrétnímu objektu.

Velikost vikýřů by měla odpovídat hmotě objektu, jejich typ pak slohovému tvarosloví domu, případně historickým vikýřům, které se na domě dochovaly. Bohužel nové vikýře často bývají kvůli zateplení a prosvětlení hmotově předimenzované, nekvalitně oplechované a kryté nevhodnými krytinami. Snaha o maximální prosvětlení půdy vede k extrémnímu počtu vikýřů. Ve výsledku se pak na střeše domu objeví cizorodá řada „psích bud“, která za cenu zohyzdění střechy usnadní užívání půdy. Při zobytňování podkroví je žádoucí, aby tato úprava byla zvnějšku co nejméně patrná. Základním požadavkem je minimalizace zásahů do konstrukce krovu.

Někdy mohou být střešní okna vhodnějším řešením než masivní vikýře. Z úrovně ulice nemusí být střešní okna vůbec patrná, jejich rozměry a umístění však musí respektovat velikost a tvar střechy. Užití šikmých střešních oken není vhodné na střechách se strmým sklonem, kdy dochází k jejich zvýšenému pohledovému uplatnění. Pokud je těchto oken na střeše příliš, vznikají ohyzdné shluky „střešních výloh“, výrazně narušující přirozený vzhled objektu. Takový negativní příklad je i na naší fotografii. Jedním z možných řešení k prosvětlení půdy, pro kterou lze v historii nalézt inspiraci, jsou ateliérová okna. Opět však záleží na konkrétním domu, zda a v jaké podobě se na něm ateliérové okno dá osadit.

Citlivou otázkou je nadměrné oplechování střech, tj. široká plechová úžlabí, návětrné lišty na štítech, oplechované hřebeny, nároží a vikýře. V klimatických podmínkách Jablonce se mu jistě nelze zcela vyhnout, ale jeho rozsah bývá zpravidla větší, než by bylo nutné. Vysoká investice do obnovy střechy tak někdy bývá zbytečně znehodnocena výsledným neestetickým vzhledem.

Petr Freiwillig a Jiří Křížek
Národní památkový ústav, ú. o. p. v Liberci