Krom toho sem nadále pokračovala migrace příbuzných a známých ze Slovenska za lepším životem. Nově příchozí však přivykali zdejším normám vždy od začátku. Přicházeli z jiného světa…

V padesátých letech se po Čechách a Moravě stále ještě pohybovaly skupiny kočujících Romů olašských a německých Sintů. Ti unikali evidenci a v seznamech z oné doby ještě typická olašsská rodová jména doložena nemáme. Zatímco usedlí slovenští Romové chodili do práce, ti kočující se nadále živili různě: jako překupníci kazového zboží, koňští handlíři, vykladačky karet a ruky, část jedinců se zabývala drobnými krádežemi a žebrotou. Nové poměry se této skupiny příliš nedotýkaly.

S romskými záležitostmi se národní výbory potýkaly všelijak. Stále se apelovalo na občany, aby s převýchovou pomáhali, na závodní odborové rady, aby nad cikánskými osobami přebíraly patronáty; to ale mělo dopad jen na menší část Romů. Celkově se tyto problémy uspokojivě řešit nedařilo.

Centrálně se romské záležitosti začaly zase řešit až za prezidentování Antonína Novotného v letech 1957 až 1958. Politické byro ÚV KSČ přijalo v dubnu 1958 usnesení „O práci mezi cikánským obyvatelstvem“. Toto usnesení dále rozpracovala jednotlivá ministerstva a vzešel z toho Zákon č. 74/54 Sb., o trvalém usídlení kočujících osob. Stal se právním nástrojem pro likvidaci kočovného způsobu života a převýchovu. Na jedné straně zákon tvrdě řešil potulný a příživnický život kočovných i polokočovných osob - tedy Romů, kteří migrovali mezi Čechami a Slovenskem, což byl častý případ i v Jablonci. Na druhé straně však stanovoval, že: „Národní výbory zajišťují osobám vedoucím kočovný způsob života, všestrannou pomoc, aby mohly přejít k usedlému způsobu života; hlavně jsou povinny pomáhat těmto osobám při obstarávání vhodného zaměstnání a ubytování a působit soustavně výchovnými prostředky, aby se stali řádnými občany“. Chtělo se, aby Romové získali návyky usedlého civilizovaného života, naučili se plnit občanské povinnosti, aby děti chodily do školy. Bylo třeba odstranit negramotnost, zlepšit kulturu odívání a lékařskou péči. Romům se naplánovalo i „odstranění přežívajícího způsobu myšlení“. Stali se skupinou, na které bylo možné prakticky vyzkoušet sovětské pedagogické směry a převýchovu utlačovaných obyvatel v moderního socialistického člověka. Jak vše probíhalo v Jablonci, to si povíme příště; máme totiž zajímavou zprávu z roku 1958. Únorový díl zakončíme písní vybranou ze zpěvníku „Rom zpívá jinak“ z roku 1954 - Internacionálou v romštině:

Internacionála
Már upre, tumen bibachtále,
upre, ko sanas bokhále!
So phuro ehas, čiven pále
amáre vasta zorále,

bachtáli búti daha lenge,
džan roma néve dromeha,
i čupni lilal e rajenge,
či salas, sáro aveha!

Avela amen, phrala,
palúno máriben,
Internacionála
tajsaskre hi o džen!

Lukáš Pleticha, Anna Cínová