Evangelický duchovní Richard Firbas

Město poctilo významné osobnosti medailí Josefa Pfeiffera

První osobností, které starosta města Petr Tulpa předal v neděli 23. listopadu 2008 jednu ze třinácti loni udělených medailí Josefa Pfeiffera, je duchovní Českobratrské církve evangelické Richard Firbas.

Bývalý dlouholetý farář jabloneckého sboru Českobratrské církve evangelické se narodil 19. března 1929 jako jediný syn v rodině komerčního inženýra. Do obecné školy chodil v Úvalech u Prahy. Po reálném gymnáziu v Českém Brodě vystudoval v letech 1948 - 1952 Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. Pro oční vadu nebyl odveden na vojnu. Jako duchovní sloužil nejprve ve Varnsdorfu (1952 - 1954). V roce 1954 přišel do Jablonce nad Nisou, jehož sboru chyběl duchovní správce. V Jablonci nastoupil jako vikář 1. 11. 1954 a od 9. 10. 1955 do 31. 10. 1997 zde působil jako farář. Celkem tedy strávil jako duchovní správce sboru v Jablonci nad Nisou 43 let.

Richard Firbas vykonával po několik období také funkci seniora Libereckého seniorátu ČCE. Díky své otevřenosti pro nové zkušenosti využil i možnosti několika pobytů v ekumenickém prostředí benediktinského kláštera v bavorském Niederalteichu. Zde získané kontakty s německými osobnostmi (mj. s bývalým německým prezidentem Richardem von Weizsäckerem) mu přinesly další pozvání do Německa s možností seznámit v přednáškách některé kruhy s českým viděním historie i politiky. V závěru svého působení v jabloneckém sboru dokončil výstavbu nového sborového domu a modlitebny na adrese Pod Baštou 10 (1995).

Richard Firbas vytvořil v dobách totality ve svém sboru zázemí plné pochopení, důvěry a bezpečí. Byl ekumenicky otevřený a vždy poukazoval na vnitřní nebezpečí, které by církvi hrozilo, pokud by se stala uzavřenou institucí. Díky jeho otevřenosti nacházeli ve sboru třeba na čas místo i lidé na okraji, tzv. nevěřící, (dodnes toto slovo nemá rád). V každém člověku se snažil najít to pozitivní. Pro jeho otevřený vztah k lidem ho někteří s úsměvem nazývali „přítelem hříšníků“.

V kázáních, která si pečlivě připravoval, ale nečetl je - pronášel je spatra - často užíval humoru. Jeho oblíbeným tématem byl novozákonní obraz Ježíšovy cesty s učedníky do Emauz. Hodně přemýšlel o tom, co je láska. Odpověď našel u svatého Pavla v 13. kapitole 1. listu Korintským - v tzv. Velepísni lásky („Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí...“) a v podobenství o marnotratném synu. Ač sám nezpíval, měl rád zpěv a hudbu a podporoval je.

Jeho zásluhou mohl například pod zastřešením jabloneckého sboru ČCE fungovat ekumenický hudební soubor Jizeroš, který svými aktivitami svého času vzbudil také živý zájem státní bezpečnosti. Ekumenické vztahy však pěstoval i s dalšími církvemi (starokatolíci, baptisté). Richard Firbas se hluboce zajímal o historii (včetně místních dějin), kterou pak i řadu let vyučoval na Vyšší odborné škole biblické v Hradci Králové. V rámci sborové činnosti udržoval přátelské vztahy se zahraničními evangelickými sbory (holandským Gravenzande, který podpořil finančně stavbu i charitní činnost, a mnoha německými: Göppingen, Meppen, Stolpen, Ebersbach). Významné místo měly pak zvlášť v 90. letech vzájemné styky s evangelickým sborem z německého města Kaufbeuren-Neugablonz, které podporoval tamní farář Hans-Heinz Fritsch. Tyto otevřené vztahy přispěly významnou měrou k odbourávání vzájemných předsudků, vnitřních zranění a křivd z minulosti.

Richard Firbas říká, že měl po celý život velké štěstí na dobré přátele ať už v církvi nebo také mimo ni. S vděčností vzpomíná i na řadu věrohodných ateistů, kterých si velmi vážil. Jeho oblíbenou osobností dodnes zůstává Tomáš G. Masaryk, kterému se zvlášť v posledních letech věnoval i badatelsky.

(bt)

Vytvořeno 2.2.2009 16:00:31 | přečteno 3095x | Petr Vitvar