Školáci, hurá, máte pokoj! Po lednovém kantorském běsnění se zkoušením, pololetními písemkami, testy, diktáty a následným zvažováním, jestli to bude „horší dvojka nebo „lepší trojka , jsou kostky vrženy. Něco se na to „vízo napsalo, doma se to přežilo a rodiče to už nějak skousli. Ono jim vlastně ani nic jiného nezbývá, pokud vás nechtějí vykázat z otcovského domu. A teď je do června daleko, takže nazdar! Brzy tu budou jarní prázdniny a hlavně - ve škole klid „zbraní“!
S odstupem let si už ani já nemyslím, že by si kantoři leden a pololetí příliš užívali. Rozhodně bych se někdy radši znova naučil, jak „aktivovaná kyselina octová reaguje s kyselinou oxaloctovou a vzniká kyselina citrónová, aby se pak v průběhu cyklu dvěma dekarboxylacemi odstranily dva atomy uhlíku ve formě CO₂“, než při opravování diktátu dával devadesátkrát pozor, zda „bílí mroži“ nejsou náhodou „bílý“ nebo dokonce „mrožy“. A přitom je to vlastně prosté! I tak složitá formule je něco úplně běžného, neboť je to součást podstaty života - dýchání a trávení. Umí to všichni živí tvorové. Jen těm kantorům je to potřeba v pololetí převyprávět po jejich a to jsou nervy. Ale i učitelé jsou lidé, dělají svoji práci, která je často velmi úmorná. I oni si zaslouží odpočinek. Třeba o jarních prázdninách, které jsou kdoví proč vlastně v zimě.

Ta zmíněná podstata mne přivádí na další únorové téma: oslavu života! Únor býval, a snad i je, měsícem masopustu. Je to taková tradice na půli cesty. Vánoce již odezněly a do Velikonoc je daleko. Před námi čtyřicet dní rostlinné stravy - maso půstu - a těšit se není na co... Proto moudří lidé vymysleli v dávných dobách masopustní zabíjačku. A jsme zase zpátky ve škole - matematika: jídlo a pití dáme dohromady, uzavřeme závorku, vynásobíme bodrými sousedy a vzniká masopustní veselí. Jen ti chudáci vepři, husy a kachny přicházejí o ten život v rámci naší oslavy ve zvýšené míře. Ale to jsou ty tradice, které se naštěstí tu a tam do našeho života opět vracejí.

Pro město jsou však typičtější plesy a je tomu tak i letos. Nabídka je tak široká, že je obtížné si vybrat kam a kdy vyrazit. Potřeboval bych se přinejmenším roztrojit. Je to známka, že naše město žije, a to je dobře!

Zatímco v minulosti se život slavil hlavně „žranicemi a pijatikami“, dnes jsou i zdravější možnosti - zimní túra, výlet na lyžích, a zamrzne-li přehrada, tak honem na ni. A pak navečer, když se se soumrakem ochladí, je nejlépe ve vyhřáté hospůdce. Kde jinde zakončit pěkný den, než právě tam, třeba u grogu či horké čokolády. No jo, a jsem zase tam, kde před chvílí. Jídlo, pití, veselí... Tak si i vy, milí čtenáři, únor jaksepatří a po svém užijte! ...a promiňte prosím, že úvodník není tentokrát tak moc o věcech našeho města.

Lukáš Pleticha
místostarosta