Nedávná minulost

Je tomu teprve několik let. Se skupinou kamarádů z Německa jsme byli na túře v Jizerských horách. Vystoupili jsme též na nejvyšší horu Smrk a odtud jsme chtěli navštívit nepříliš vzdálenou turistickou chatu na polském Jizerském Stohu. V budce na zdejším turistickém hraničním přechodu byli tehdy náhodou přítomni příslušníci polské pohraniční stráže. Při kontrole našich dokladů zjistili, že většina mých kamarádů měla u sebe „jen občanské průkazy. Marné bylo vysvětlování, že na stejné doklady projeli auty ze Žitavy přes polské území do České republiky. Předpis je předpis - tady je nezbytný pas - stáli nekompromisně na svém polští pohraničníci. V pravidlech přechodu na Smrku to tak bylo opravdu psáno, a proto nám nezbylo než se vrátit.

O čem se nám dříve ani nezdálo

Skutečná příhoda je dnes již nepodstatnou epizodou. O půlnoci z 20. na 21. prosince 2007 byly otevřeny státní hranice České republiky se všemi sousedními zeměmi. Naše republika se spolu s dalšími osmi státy EU stala součástí schengenského prostoru. Již o tři roky dříve tomu předcházelo přistoupení České republiky k tzv. Schengenské smlouvě. V té chvíli si většina z nás možná ani neuvědomovala, co to za poměrně krátkou dobu přinese.
Dnes jsou tedy hranice volné a mezi čtyřiadvaceti evropskými státy můžeme cestovat bez hraničních kontrol. Z pobaltských zemí je možné projet Evropou až do Portugalska. Kdo z nás se před deseti či více lety odvážil na něco takového jen pomyslet?.

Již po sametové revoluci přišlo uvolnění, které se projevilo i tím, že začaly přibývat nové hraniční přechody (zejména turistické). Poslední z nich byly otevřeny teprve před několika lety. Někdy jsme sice žehrali, že schvalovací procesy jdou příliš pomalu, přesto se však mnohé měnilo k lepšímu.

Vstup České republiky do Schengenu ovšem znamená změnu zásadní, neboť dnes můžeme státní hranice překračovat i mimo hraniční přechody. Přestala platit i časová omezení, která jsme dobře znali například z turistických přechodů. Hranice můžeme přejíždět bez zastavení a na přechodech již nepůsobí policie. Cestování bez kontrol platí pro všechny druhy vnitřních hranic schengenského prostoru. Tak například odpadnou nepříjemné noční kontroly při jízdě vlakem z jedné země do druhé atd.

Všechno má svá pravidla

To ale neznamená, že volnost přeshraničního i dalšího pohybu je uvnitř schengenského prostoru neomezená. Každý se samozřejmě musí podřídit předpisům navštívené země. Jedná se třeba o pravidla silničního provozu, ochranu přírody a soukromého majetku nebo také o lhůty pro ohlášení pobytu.

Začlenění do schengenského prostoru také neznamená, že můžeme cestovat bez platných cestovních dokladů. Každý musí být v případě kontroly ze strany odpovědných orgánů, tedy například policie nebo celní stráže, kdykoliv schopen prokázat svoji totožnost. Musíme také dodržovat omezení, jež vyplývají z předpisů pro pohyb v národních parcích a národních přírodních rezervacích. To se bezprostředně týká například turistů a návštěvníků našeho regionu, tedy Jizerských hor nebo Krkonoš. K povinnostem patří i dodržování dopravních omezení.

Pokud budeme cestovat Evropou mimo území Schengenu, budeme i nadále potřebovat platný cestovní pas a v některých případech i vízum. Občanský průkaz občanů Evropské unie (Schengenu) uznávají pro vstup na svá území i Andorra, Lichtenštejnsko, Monako, San Marino, Švýcarsko a Vatikán. Občanské průkazy občanů ČR jednostranně uznává i Chorvatsko. Bližší informace na www.mzv.cz.

Zdravotní pojištění

Jestliže během pobytu v jiné zemi Schengenu onemocníme, máme nárok na související nezbytnou zdravotní péči na účet své české zdravotní pojišťovny. Zdravotní péči však musíme vyhledat ve zdravotnických zařízeních, která jsou financována z veřejných zdrojů. K tomu je nutné prokázat se Evropským průkazem zdravotního pojištění. Více informací naleznete na www.cmu.cz.

(os)