Rodák z Nymburka (1937) se v červnu 1945 přestěhoval s rodiči do Liberce, kam otec následoval svého bratrance doktora Veverku, významného sociálně demokratického politika a šéfredaktora Stráže severu, mluvčího generace, která pomáhala obnovovat osvobozené pohraničí. Během tříletého studia na chemické průmyslovce mladého Jiřího nezvratně upoutala hudba, jež se stala jeho životní náplní.

Následovala pražská konzervatoř a vojna v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého s trubkou v ruce místo zbraně. „Byla zde soustředěna velká část mladé umělecké elity a měl jsem tak ideální příležitost spolupracovat s významnými osobnostmi všech žánrů umění i příbuzných činností. Výtvarníci, herci, filmaři, muzikanti, tanečníci, zpěváci, scenáristé, dramaturgové, skladatelé, dirigenti... Ti všichni velmi významně ovlivnili můj pozdější život,“ říká o létech vojenských bývalý ředitel jablonecké Základní umělecké školy.

Kdy jste začal zastávat post ředitele ZUŠ Jablonec?

V červnu 1992 jsem prošel konkurzem. První dva roky nebyly příliš šťastné. Škola byla vnitřně nejednotná, politické uvolnění dalo prostor ambiciózním a moci chtivým a školní půda není vhodným bojištěm. A tak jsem začátky protrpěl. Ředitele z vás neudělá jmenování školského úřadu, ale vaše práce a skutečné znalosti. A to vůbec není jednoduché a už vůbec to nejde rychle a hned.

Těšila vás práce hudebního pedagoga? Co je tou perlou na dně?

Být pedagogem na umělecké škole je poslání. Krásné a trochu posvátné. Nikdy nemáte pocit absolutní jistoty, stále se musíte učit, s pokorou přijímat a hlavně musíte mít rád žáky, kolegy učitele a vnímat i respektovat jejich individuality. ZUŠ je z povahy věci školou výběrovou. Nejde jen o talent, ale především o morálku, poctivost, pracovitost, o lásku k předmětu studia. Na škole je řada výborných pedagogických i uměleckých osobností, od nichž jsem se moc věcí naučil, pochopil… Nakonec odcházíte s pokorným vědomím své nicotnosti, nedostatečnosti a z pohledu času i bezvýznamnosti. Tou pověstnou perlou na dně jsou bývalí žáci, kteří až v dospělosti dokážou ocenit příznivý a někdy i zásadní přínos pro život.

Naše republika má snad nejrozvinutější síť základních uměleckých škol. Je to výhoda?

Soustava ZUŠek - máme jich kolem 460 - je ve světě ojedinělá. Komunisté chtěli mít „nebezpečnou“ uměleckou sféru pod kontrolou a vybudovali proto dokonalý výchovný systém. Bylo by kardinální chybou ho rušit a „s vodou vylít i dítě“, neboť obsah učiva na základních školách je nyní redukován a hudební výchova je první na řadě.

Co jste si představoval, že jako ředitel zvládnete?

Cítil jsem ideální příležitost zúročit své celoživotní zkušenosti. Do Jablonce jsem přišel z Vratislavic, kde jsem s přestávkami (angažmá v orchestru Karla Vlacha a v roce 1968 s cirkusem Sarrasani) působil téměř třicet let jako vedoucí závodního klubu. Spolupráce s „lidosprávou“, občanskou veřejností a hlavně s fabrikou Bytex byla dobrou průpravou pro život. Školy jsou, bohužel, mnohde dodnes skanzenem strnulé setrvačnosti s neochotou přijímat a zodpovědně reflektovat pozitiva nabyté volnosti. Učitelé byli zvyklí na diktát „shora“.

ZUŠka je velká, čtyřoborová škola a její síla a přednosti jsou právě v komplexnosti nabídky. Každý žák by měl mít alespoň letmou příležitost poznat i další obory. Kdo v Jablonci má k dispozici muzikanty, tanečníky, obory výtvarný a literárně dramatický? Nabízejí se tím nebývalé možnosti tvorby společných projektů. Nejde jen o úspěchy v soutěžích, ale především o obohacení kultury regionu.

Vychutnáváte si teď více práci se svými žáky, když už „jen“ učíte?

Učím dva dny v týdnu, v pátek se schází školní big band. Pro něj rád „vyrábím“ noty - partitury, jen aby bylo pro koho. Dobrých muzikantů do kapely totiž ubývá.

Dá se obecně říci, kdo je to dobrý muzikant?

Naším posláním je v žácích probudit vztah k předmětu a k hodnotám obecně. Pokud poznají a pochopí, že za každým tónem, kresbou, taneční kreací či veršem stojí hodiny poctivé práce, je úkol kantora vrchovatě splněn. Snažíme se přimět žáky ke zvládnutí základní techniky. Nevychováváme tedy profesionály. A mluvíme-li o hudebnících, nalezneme je v desítkách amatérských souborů v regionu. Pokud občas někdo dosáhne kvalitou a opravdovostí zájmu na konzervatoř nebo na některou z dalších uměleckých škol, je to pro nás příjemná třešnička na dortu. Pro mne je dobrým muzikantem ten, který rád a s chutí hraje i poslouchá.

(fr)