Poctivá práce média nezajímá…

Rozhovor se starostou Petrem Tulpou

Jsme na počátku roku 2010, na jehož konci budou občané rozhodovat, kdo by podle jejich mínění měl stát v čele města. Pojďme trochu bilancovat a zaměřme se na to, jak je naplňován volební program jedné ze stran, jež jsou v tuto chvíli v čele města. A bilancovat bude starosta Petr Tulpa zastupující sdružení Domov nad Nisou.

Zaměřme se tentokrát na některé body vašeho programu a zastavme se u nich.

Do volebního programu jsme zařadili to, co jsme si mysleli, že splníme, a to, o čem jsme byli přesvědčeni, že umíme usměrnit. Přiznávám, že jsme někdy byli možná trochu naivní, přesto nemám pocit, že bychom své slovo nějak zásadně nedrželi. Rozhodně si stojím za tím, že plníme úkoly v oblasti zdravotnictví, školství či sociální. A ty byly léta zanedbávané.

Budu tedy konkrétní - cena tepla. Jak moc ji může nebo nemůže město ovlivňovat?

Cena tepla je právě ten bod, o kterém jsme si mysleli, že ho umíme usměrnit. Jenže neumíme ovlivnit dramatické kolísání cen ropy na světových trzích. Stabilizovat cenu tepla nešlo, snažíme se tedy alespoň držet fixní náklady a snižovat ztráty.

Má město páky, jak přinutit JTR, aby nezvyšovala ceny, nebo nemá?

Nemá. Město je minoritním akcionářem a ten má pouze jednu možnost - blokovat jednání, nikoliv rozhodovat.

Město ale bylo původně vlastníkem celé teplárny. Kam se poděly peníze z prodeje většiny akcií? Proč nebyly zpět investovány do rekonstrukce sítě CZT?

Zmizely v městském rozpočtu v minulých volebních obdobích. Navíc si město vzalo v minulosti úvěr na Střelnici, který my ještě stále splácíme. A otevřeně v tuto chvíli musím přiznat, že my už jsme si museli vzít úvěr také, jelikož nás tíží krize.

Jak je to se zapojováním veřejnosti do rozhodování o městě?

To jsme udělali. Slíbili jsme zavést hromadnou připomínku. Ta je nyní součástí jednacího řádu zastupitelstva a obyvatelé ji také v závěru loňského roku využili. Máme účinné a otevřené weby, diskutujeme, setkáváme se s občany. Za velmi důležitý nástroj pro zapojení veřejnosti považuji například komunitní plánování. Byl bych rád, kdyby se tímto způsobem řešilo daleko větší procento městských věcí a ne jen ty sociální. Avšak v této oblasti je práce velmi úspěšná a to mě těší.

Co molo na jablonecké přehradě, které je zdrojem častých narážek...

Zavázali jsme se přehradu vybavit. V této chvíli existuje už projekt celého okolí nádrže, jehož je molo dílčí součástí. Pokud vím, je molo využívané jak rekreanty, tak i rybáři. A to je důležité.

Co čeká město v roce 2010?

Tento rok bude určitě problémový, protože na nás dopadne nízké rozpočtové určení daní. Budeme vycházet z rozpočtových kritérií roku 2006 a měli bychom zachovat současný rozvoj města.

Znamená to hledání vlastních rezerv a úspory, jak radí veřejnost a opozice?

Těžko můžeme šetřit na školkách, jeslích, sociálních službách, na údržbě města. Občané říkají - chceme školy, chceme dobrou kulturu, chceme kvalitní zdravotnictví, ale nechceme přispívat, protože platíme daně. Pak ale musím odpovědět, že daně jsou přerozdělovány centrálním daňovým systémem dle centrálního koeficientu a pro Jablonec tento systém není v tuto chvíli nijak výhodný. Fakt, že jsme horská oblast a že ročně musíme v rozpočtu vyčlenit 20 milionů korun na zimní údržbu, nikoho nezajímá. Jsou podobně velká města s přibližně stejně velkým rozpočtem, jako třeba Znojmo, která dávají na zimní údržbu miliony tři a těch zbylých sedmnáct mohou použít na cokoliv jiného. Ale nám chybí. Zvláště, když přijde taková kalamita, jaká se nám nevyhnula v říjnu. Takže já tvrdím, že rozpočtové určení daní je už teď pro nás nevýhodné. Zatímco Praha, Plzeň, Ostrava a Brno si vymohly zvláštní koeficient a malé obce si vykřičely v rámci nároků na rozpočtové určení daní větší částku, města naší velikosti mají věřit, že je to spravedlivé. Ale ono není. Na město přešlo obrovské množství povinností a nikdo nám je nepodepřel finančně. Například datové schránky, Czech Point a spousta dalších.

Letos končí volební období. Jaké jsou vaše nejsilnější pocity z uplynulých let?

Velmi silně pociťuji několik druhů zklamání. Tím prvním je práce médií, zvláště některých. Předkládají čtenářům zjednodušené, často zkreslené, účelově zabarvené nebo neúplné informace, zveřejňují anonymní názory lidí bez identity. Nezajímají se o dobrou praxi, nepřinášejí pozitivní a optimistické informace, nechtějí poznat problémy do hloubky. To, že se tady udělalo kus poctivé práce, je nezajímá. Tvrdím, že neplní svou pravou funkci - neinformují, jen vyvolávají všeobecnou naštvanost, což zase štve mě.

Jsem zklamán ze vztahů mezi lidmi. Ale mé největší zklamání je, že není zřejmě možné spolupracovat s opozicí a že i v Jablonci je jí bohužel jedno, zda jde o problém politický nebo ne. Zkrátka můj ideál, že se na městském problému mohou všichni shodnout, vzal za své. Ale stále doufám, že třeba zkušenosti opozice bývalé a nové by se mohly v příštích letech přetavit do lepší spolupráce. Teď už jsme si všichni prošli oběma póly, tak snad tu bude jednou naděje na shodu.
Mám ale i pár radostí - poznal jsem za tu dobu na radnici i mnoho skvělých lidí, v kumštu, sociální i v duchovní sféře, mnoho odborníků. Jsem rád, že tito lidé se nedají nešvary politického života zlomit. A nedám se ani já.

(fr)

Vytvořeno 7.1.2010 9:12:09 | přečteno 1809x | Petr Vitvar
load