Již v první polovině minulého století býval Jablonec nazýván městem zimních sportů. Za přehradou, nedaleko Břízek, se nacházel skokanský můstek, na jehož dopadu předváděli kluci z okolí své sjezdařské umění. Z Černé studnice vedla do tzv. Katzenlochu v Horním Jablonci (dnes oblast Alšovy ulice a U Brusíren) sáňkařská a bobová dráha. Dříve se také v Jablonci hodně bruslilo. Místní krasobruslaři i hokejisté dosahovali vynikajících výsledků i na mezinárodním poli. Krátce po válce se tady zkoušela i exotičtější odvětví - třeba motoskijöring - lyžař byl na laně tažen za motorkou. Kolem přehrady se tak dokonce závodilo. Ale to dávno odvál čas. Bylo tomu tak i později, třeba v padesátých - šedesátých letech? Pamatuje-li si to někdo, napište nám.

Děti jezdily hlavně na sáňkách, ale králem zimních sportů bylo lyžování. Styl byl předurčen dobovým i dostupným vybavením. Vázání mělo spodní tah pro jízdu po rovině či do kopce (to se blížilo dnešnímu běhu na lyžích) a horní tah pro jízdu z kopce. Ten držel botu pevněji k lyži. A mohlo se sjezdovat. Východiskem k lyžařským túrám býval Janov a Bedřichov. Vyspělí borci si ale rádi zajeli do Krkonoš. Opravdoví labužníci vyhledávali třeba jarní lyžování v Kotli.

Sjezdové lyžování se začalo více rozvíjet až od 60. let. Někdy na přelomu 60. a 70. let vznikly přímo v Jablonci sjezdovky s vlekem na Dobré Vodě a také na Žižkově Vrchu. Vždy bývalo vyčleněno kolem patnácti svažitých ulic, kde bylo sáňkování povoleno (na to se ale moc nehledělo, aut bylo podstatně méně než dnes). Boby a skiboby přišly až v 70. letech.

A zatímco se děti ze zimy radovaly, rada na radnici měla ze zimního období spíše těžkou hlavu. Na jeho začátku se pro občany vydávala vyhláška „k učinění opatření k zabránění vzniku všech národohospodářských škod a újmy na lidském zdraví. Tou se stanovovalo, jak mají majitelé a uživatelé domů pečovat o přilehlé chodníky, odstraňovat rampouchy ze střech, co dělat s popelem, ale i třeba to, jak stromky chránit před hlodavci. Největší pozornost a péče však byla věnována ochraně vodovodu před zamrznutím. Tehdy ještě byl ve většině domů vodovod na nevytápěných chodbách, trubky olověné, společná WC na schodištích. A zimy byly tuhé.

Se zimou a topením býval asi nejen v Jablonci spojen i další zajímavý jev: více se kradlo. Hlavně uhlí a nejlépe to „socialistické"! Kradlo se ve fabrikách, na dráze, kradli si ho i sousedi navzájem. A protože uhlí bývalo dlouho na příděl, vesele se s ním i šmelilo. Když na to orgány VB či všímaví sousedé přišli, řešila to pak trestní komise městského národního výboru a někdy i soud. Dochované zápisky nám to hojně dokládají.

Zimy tedy nebývaly tak idylické, jak by se mohlo zdát. Přesto na ně pamětníci rádi a s nostalgií vzpomínají.

Lukáš Pleticha