Památník Antona Horna

, autor: kresba Petr Ferdyš Polda

Marnost nad marnost: jména plynou řekou dějin a většina z nich je jejím dravým proudem neúprosně spláchnuta. Jen některá se na chvíli zachytí u břehu, a poté je zase nemilosrdný proud strhne a žene vstříc moři zapomnění. Jen některá mají to štěstí, že jsou vytesána do pevného kamene, kde mohou pod vrstvou mechů a lišejníků vyčkat na své znovuobjevení. Jako třeba jméno Antona Horna v Kokoníně.

Kokonínský lesopark. Dnes zarostlé a jaksi tajemně pusté místo na dosah civilizace. Kdysi to však byl pantheon samostatné kokonínské obce. Jako kdyby se právě tady mělo shromáždit všechno, na co chtěli být Kokonínští hrdí. Na co se nemělo zapomenout. Vznikl zde proto památník první světové války, studánka s letopočtem, zasazen byl památný dub. Parkovou vznešenost místu dodávaly prameny, lavičky a cizokrajné stromy. Z původní elegance věru mnoho nezbylo, většinu zničili lidé; příroda poté přeměnila park na lesopark, místy už přecházející v opravdový les.

V zadní části lesoparku se dodnes nachází také pomník Antona Horna; je vytesaný do přírodního žulového balvanu pěkného tvaru. A je velmi prostý: v obdélníkovém výklenku se ztrácí nápis: Zur dankbaren Erinnerung / an / ANTON HORN / gewidmet / 1909 čili: Ku vděčné připomínce Antona Horna věnováno 1909. Nebýt tohoto kamene, poutník kokonínským lesoparkem by asi neměl pádný důvod pátrat po tom, kdo vlastně onen Anton Horn byl. Jen ten zapomenutý kámen tak trochu zbrzdil onen neúprosný tok, který z paměti smazává jména pánů i kmánů.

Hornové patřili k tradičním kokonínským rodům. Ve zdejším adresáři z roku 1900 je najdeme například v domech č. 227, 131, 144, 227. Rodina pasíře Antona Horna pak bydlela v domě č. 242, v kopci nad dnešní kokonínskou školou. Pasířství bylo ve druhé polovině 19. století výnosným řemeslem, a to nejen v Kokoníně. Vyráběly se zde náušnice, prstýnky, ozdoby k malovaným porcelánovým dýmkám, jehlice, brože či medailonky. Pasířské zboží putovalo z Jablonecka do Prahy a ještě dále. Kokonínští pasíři, a bylo jich v této malé obci na konci 19. století více než sto, si dokonce v roce 1884 založili vlastní zájmové sdružení, jemuž předsedali ti nejschopnější z nich. A jedním z nich byl právě Anton Horn.

Anton Horn se narodil 4. února 1856 pasíři Antonu a Amalii rozené Fischer v domě č. 109 v Kokoníně. Později zde žil a podnikal ve vlastním domě č. 242. Víme i jak vypadal, v jabloneckém archivu se dokonce dochovala jeho podobenka z roku 1908 – na ozdobném křesle na ní sedí vznešený a slavnostně oblečený, ale už zjevně nemocný, pohublý muž s pichlavýma očima a dnes opět tak moderním „hipsterským“ plnovousem. Horn byl významný nejen pro své řemeslo a činnost ve sdružení pasířů, ale znám byl také jako velmi činorodý účastník kokonínského veřejného života. Byl zde téměř dvacet let prvním obecním radním a také místním školním inspektorem i členem výboru živnostenské školy pro další vzdělávání. Když byl v pátek 7. srpna 1908 v půl páté odpoledne pohřbíván po svém předčasném odchodu ze světa, nechaly všechny zmiňované instituce v jabloneckých novinách zveřejnit jakýsi nekrolog, v němž mj. stálo: „Vždy rád a s nezištnou obětavostí plnil povinnosti vyplývající mu z veřejných funkcí a aktivně pomáhal prosazovat všechny pokrokové počiny v obci… Anton Horn si bohatě vysloužil vděk celé obce, byl to ušlechtilý charakter, jeho památka zůstane trvalá a čestná.“ Zdá se, že Kokonínští onu trvalou a čestnou památku chtěli opravdu zajistit a Hornovo jméno natrvalo spojili s žulovým kamenem, který ležel v jedné části zdejšího nového lesoparku. Hornův památník tak byl odhalen již rok po smrti tohoto uznávaného obecního představeného. Později ovšem, jako všechny pomníky s německými nápisy, upadl nejdříve v nezájem a poté v zapomnění. Řeka dějin zkrátka plula jinými koryty a ke kameni se stavěla jaksi lhostejně. A snad proto si můžeme jméno Antona Horna dnes připomenout. Na rozdíl od mnoha jiných významných osobností, které nakonec skončily v moři zapomnění.

Marek Řeháček

Vytvořeno 22.12.2021 16:08:02 | přečteno 322x | Petr Vitvar
Štítky: historie , kokonín
 
load