„Místa, kde stojí sochy a křížky, prošla v minulosti majetkoprávními změnami, dnes je řada z nich v soukromých zahradách, jejichž majitelé nemají prostředky a mnohdy ani chuť je opravovat. Tyto maličkosti jsou však spojené s jabloneckou historií,“ říká Marek Řeháček.

Cesta od pasecké železniční stanice vzhůru na Kynast nabízí jeden z nejkrásnějších výletů do bezprostředního okolí Jablonce. Lesy, skály a nahoře – daleké výhledy!

Marnost nad marnost: jména plynou řekou dějin a většina z nich je jejím dravým proudem neúprosně spláchnuta. Jen některá se na chvíli zachytí u břehu, a poté je zase nemilosrdný proud strhne a žene vstříc moři zapomnění. Jen některá mají to štěstí, že jsou vytesána do pevného kamene, kde mohou pod vrstvou mechů a lišejníků vyčkat na své znovuobjevení. Jako třeba jméno Antona Horna v Kokoníně.

„Kluci, jak se na to leze?“ vyptával jsem se čtyř školáků, kteří si mezi žulovými balvany hráli ve slunečném dni po vyučování na schovávanou. „Takhle přeci. Po schůdkách!“ řekl znalecky nejmenší z nich a ukázal na vytesané stupně.

Domovních znamení není v Jablonci mnoho. Ale to jedno z mála, které najdeme na objektu č. 545/14 v Komenského ulici, je zase mimořádně hezké. Nechme jej tedy trochu povyprávět…

Někdy se drobná památka v krajině znovu zrodí doslova téměř z ničeho. Tak, jak se to stalo křížku na Tyršově stezce v Kokoníně, který bude vysvěcen letos o Velikonocích.

Přestože hodiny na věži kostela svatého Ducha zatím stále stojí, čas rýnovických drobných památek rozhodně tiká velmi hlasitě. Po obnově sloupu s Pannou Marií a Jezulátkem zde došlo v roce 2017 k restaurování dalších dvou litinových křížů.

Je jen málo dní v roce, kdy nenavštívím Tyršovy sady, onen zelený ostrov uprostřed jablonecké zástavby. Jarní bujení, divá vůně květů, podzimní umírání listí ve zlatém hávu i sněžné čepice na keřích. Není snad místa, kde by byly v nitru Jablonce proměny ročních období tak uhrančivé…

Skryté poklady lze nalézt okolo Jablonce. Někdy stačí vlézt mezi žulové balvany do Nisy, jindy v lese rozhrnout křoví a odkrýt kus mechu… 

Je tak krásné pozdvihnout a vrátit do života něco zasutého. Cosi, co pozbylo svůj význam a téměř i tvar. Tak jako se to stalo křížku v Lesní ulici…