1938 - 1948

Ještě před mnichovským diktátem navštívil 17. 8. 1936 naše město prezident Eduard Beneš a ve stejném roce přijela do Jablonce n. N. též budoucí hlava státu, Klement Gottwald. Pamětníci tvrdí, že Gottwald promluvil na jablonecké Střelnici pouze německy. Poměry se v té době rychle vyhrocovaly, stupňovala se protičeská kampaň a k ní se připojil antisemitismus. Dne 23. 3. 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace.

Ale již 1. a 2. 10. musela armáda opustit hranici a 9. 10. byl Jablonec obsazen německou armádou. Následující den byla na dnešním na Horním náměstí uspořádána velká oslava. Promluvil zde Konrád Henlein, městem prošel lampiónový průvod, zněly sirény i zvony. Češi prchali do vnitrozemí, přičemž zde často museli ponechat většinu svého majetku.

Desátého listopadu 1938, během tzv. „křišťálové noci“, byly i v našem městě vyrabovány židovské obchody a byla též zničena židovská synagoga z r. 1892. Byla zakázána činnost téměř všech zájmových a kulturních spolků, němčina se stala jedinou úřední řečí.

Avšak prvotní nadšení vzápětí vystřídala nejistota. Muži odcházeli na frontu a ženy je pochopitelně nemohly ve výrobě zcela nahradit. Pracovní místa byla proto obsazována totálně nasazenými a zajatci z pracovních táborů. Špatné zprávy, přicházející s postupem času z fronty a válečné ztráty těch nejbližších, způsobovaly rozčarování. Lidé si začali uvědomovat, že se blíží konec. Gestapo a další represivní orgány sice ještě dokázaly udržet klid, ale drobný odboj, sabotáže a černý trh byly stále zřetelnější. Postupně docházelo k jednání českého odboje s francouzskými a italskými válečnými zajatci, které Češi a někteří Němci podporovali jídlem a léky.

Češi opouštějí své domovy, obrázek se otevře v novém okně
Hned po příchodu Němců opouštějí Češi narychlo své domovy.

Na konci války byla zahájena jednání mezi dosavadním vedením města a Revolučním národním výborem, vedeným ing. Šimonem. Ten také 8. 5. 1945, ve tři hodiny odpoledne, převzal vládu nad městem. Strach Němců před postupující Rudou armádou všechno velice usnadňoval. Ustupující německá armáda odevzdávala na Horním náměstí těžké zbraně a ve spěchu do místních událostí nezasahovala.

Dne 10. 5. 1945 dorazili vojáci 88. střelecké divize generálmajora N. S. Samochvalova a tím válka definitivně skončila. Postupimská dohoda vyřešila situaci odsunem německého obyvatelstva a jako válečnou reparaci zabavení jeho majetku. Dá se pochopit, že nahromaděná nenávist související s válečným strádáním vedla i k řadě excesů.

S odsunem Němců souvisel také pokles počtu obyvatel města. Jestliže v roce 1930 žilo v Jablonci 33 958 obyvatel, z nichž bylo 5 602 Čechů, pak roku 1940 tady bydlelo pouhých 28 845 obyvatel a z toho bylo 1 193 Čechů. Většina z nich žila ve smíšených manželstvích. V červnu 1947 mělo už město jen 22 891 obyvatel, žijících ve 3 122 domů. Z nich bylo 17 563 Čechů a 5 328 Němců (k nim patřilo 4 962 tzv. specialistů a 88 antifašistů). S přilehlými obcemi Paseky, Mšeno, Rýnovice, Vrkoslavice a Kokonín tvořil Jablonec n. N. souvislou aglomeraci s 31 200 obyvateli.

Život se pomalu navracel do normálních kolejí. Drobné živnosti a služby zajišťovali „národní správci“, kteří řídili někdejší německé firmy. Byla obnovena Obchodní akademie i Průmyslová škola, rozvíjela se kultura, hrálo divadlo, činní byli například ochotníci ve spolku J. K. Tyla. Mohutně se o slovo hlásili také sportovci. Oblíbené byly zimní sporty, v provozu byly lyžařské můstky a kluziště. V areálu Novoveského koupaliště se hrál hokej, provozovala se tu i lehká atletika, na stadionu Střelnice se hrál fotbal. Činnost obnovily i mnohé spolky, v Jablonci jich v té době působilo na padesát. Ve městě existoval Svaz přátel SSSR i USA a také Společnost přátel Lužice. Působilo zde sedm církví.

V provozu zůstala městská plynárna a elektrárna, nepřerušena byla městská tramvajová doprava. Změny ve výrobě bižuterie přinesl po 6. 1. 1947 vznik „Společné správy podniků pro výrobu jablonecké bižuterie.“ V jejím čele stáli ing. Jan Culka, JUC. Josef Rothmann a Marcel Jílek, pozdější ředitel národního podniku Kovová bižuterie. Ke dni 31. 12. 1948 měl podnik 4 048 zaměstnanců. Z toho bylo 329 úředníků, 2 365 dílenských a 1 198 domácích dělníků a také 156 učňů. Do roku 1948 byl Jablonec prosperujícím a plně funkčním městem. Je nutné si uvědomit, že do pohraničí nepřicházeli jenom zlatokopové a dobrodruzi. Zásadní změny poté přinesl „vítězný únor.“ Nová situace nastala nejen doma, ale i ve světě, který byl rozdělen „železnou oponou“.

Text: Václav Vostřák, spolupráce Otokar Simm.

Vytvořeno 15.11.2004 13:54:21 | přečteno 8656x | Petr Vitvar