1865 - 1912

Roku 1852 požádali občané Jablonce císaře Františka Josefa I. o povýšení na město. Žádosti bylo 28. března 1866 vyhověno a úřední přípis byl odeslán 31. března ze státního ministerstva ve Vídni na pražské místodržitelství. Odtud šel dál služební cestou na jablonecký okresní úřad, který dopis předal 18. dubna 1866 obecní radě.

Mezitím ale vypukla prusko-rakouská válka a ta způsobila Jablonci patálie: město neobdrželo pergamenovou listinu s městským znakem. Teprve po čtyřiceti letech, roku 1906, při příležitosti mocnářovy návštěvy Jablonce, byla mu tato záležitost připomenuta a roku 1910 město konečně dokument obdrželo. Jenže listina byla chybná, neboť město bylo označeno jako Jablonec nad Nisou, zatímco správně měl být uveden Jablonec. Městská rada proto neprodleně požádala ministerstvo vnitra o změnu názvu a 20. prosince 1910 bylo suplice vyhověno. Od té doby nese město dnešní název.

Vraťme se ale zpět: 10. května 1866 už od šesté hodiny ranní probíhaly velkolepé oslavy. Konaly se slavnostní bohoslužby, pěvecký spolek zapěl oslavný chór, duněly triumfální výstřely z hmoždířů i salvy ostrostřelců. V deset hodin pronesl projev pan starosta Posselt. Dalšího dne byli obdarováni místní chudí.

Bylo to období bouřlivého, léty připravovaného rozvoje. Sedmdesátá a osmdesátá léta byla ve znamení mohutného nástupu na světové trhy se sklem a bižuterií. Zisky se následně vracely do výstavby a přestavby města. Pro „americké“ tempo rozvoje byl Jablonec nazýván „rakouskou Kalifornií“. V roce 1866 měl 5 350 obyvatel a 593 domů.

Na nově vytýčeném Dolním náměstí byla podle plánů libereckého architekta Gustava Sacherse roku 1867 zahájena stavba pozdně klasicistní radnice.

Dolní náměstí 1914, obrázek se otevře v novém okně
Trh na Dolním náměstí z roku 1914.

Paradoxně příznivé účinky měla na naše město válka prusko-francouzská v roce 1870. Vyřadila totiž konkurenci, v důsledku čehož následoval prudký vzestup pasířské výroby. Bylo založeno šedesát exportérských firem, pro potřeby bižuterie byla v roce 1872 postavena plynárna. Od roku 1874 vznikaly první galvanisovny a similisovny, kde byly postříbřovány spodky skleněných imitací drahokamů.

Rok 1880 byl i počátkem jabloneckého uměleckého školství, byly pořádány veřejné nedělní kreslírny a externí večerní kursy. Snaha korigovat rychlý, až chaotický rozvoj města vedla k pověření ing. Tylla zpracováním „upravovacího plánu“ části města mezi ulicemi Větrnou a Libereckou. Po třech letech pak vytvořil ing. Müller „polohopisný plán“ středu města, včetně jeho severní a jižní části. Většina výpadových komunikací byla nově vydlážděna, roku 1886 začaly mezi Libercem a Jabloncem jezdit vlaky.

V roce 1888 bylo v Jablonci 101 obchodních a exportních domů, 280 pasířských dílen, 45 závodů na výrobu skleněného zboží, 53 malířů skla a porcelánu a 50 provozoven kartonáže. V letech 1870 - 1890 se počet obyvatel města zdvojnásobil: žilo v něm 14 653 lidí a stálo tady 1 140 domů. Bylo zde okresní hejtmanství, okresní zastupitelství i vikariát litoměřické diecéze. Patronkou města byla jmenována svatá Ludmila.

Mírové náměstí 1909, obrázek se otevře v novém okně
Prostor dnešního Mírového náměstí v roce 1909 ještě bez budovy radnice.

V době největšího rozkvětu (1881 - 1918) stál v čele starosta Adolf Heinrich Posselt. Za Posseltova působení postavilo město elektrárnu na Nise v Brandlu (1891), rok 1892 byla zahájena výstavba železniční trati z Jablonce do Tanvaldu. Ve stejném roce byla postavena hospodářská škola a architekt Arwed Thamerus přestavěl v novogotickém slohu evangelický kostel. V roce 1894 se začala stavět nemocnice. Dominantou dnešního náměstí B. Němcové je secesní kostel Povýšení Svatého Kříže, který byl navržen významným jabloneckým architektem J. Zaschem v letech 1900 - 1902.

Jablonecký továrník G. Hoffman přišel v roce 1894 s myšlenkou postavit elektrickou dráhu (tramvaj). Stavba byla zahájena roku 1898 a 7. 2. 1900 byl Jablonec spojen s Rychnovem. Spojení z náměstí do Rýnovic bylo dokončeno 12. května, 5. září byl hotov úsek z Rýnovic do Janova a od 1. září 1904 byly připojeny i Paseky.

V roce 1900 mělo město již 21 014 obyvatel. Významná rakouská firma Fellner a Helmer vyprojektovala secesní divadlo, které postavil jablonecký stavitel E. Herbig . K dalším stavbám tohoto období patří Střelnice (1870), tělocvična, několik škol, okresní soud, synagoga ve španělském slohu (arch. Stiasny ), novorenesanční budova pošty (vídeňský architekt F. Setz, 1892), městské lázně z roku 1894. V roce 1899 vznikla ve městě první česká jednotřídka.

Doba však s sebou přinesla i stinné stránky. Tak například smržovský podnikatel a badatel dr. Weiskopf opakovaně upozorňoval podnikatele, že strava sklářských dělníků je nedostatečná množstvím a téměř bezcenná výživnou hodnotou, že špatné oděvy a nezdravé byty jsou příčinou častých nemocí, chorob z povolání i předčasných úmrtí.

Rozmach Jablonce n. N. byl dovršen v roce 1911, kdy město odvádělo na daních státu 1 954 904,- K. Zajímavé je porovnání s rakousko-uherskou korunní zemí Dalmácií, která na daních odvedla 1 953 416,- K. V té době ještě nikdo netušil, že nahromaděné problémy světa se budou řešit válkou.

Text: Václav Vostřák, spolupráce Otokar Simm.

Vytvořeno 2.6.2005 7:54:36 | přečteno 7064x | Petr Vitvar