1356 - 1643

V údolí čisté říčky, při křižovatce cest, stávala rozložitá jabloň. Pověst vypráví o tom, že právě tady nacházely skupiny pocestných a formani s povozy místo k odpočinku po dlouhé a namáhavé cestě. Není divu, že tady později přibyla hospoda a také kovárna. Zkazka se stala též základem pro vznik městského znaku. Skutečná historie je však složitější.

Původní Jablonec se pravděpodobně nacházel v lesích u Kláštera Mnichovo Hradiště a patřil řádu cisterciaků. Část obyvatel snad byla v průběhu časů přestěhována do údolí Nisy. Nejstarší písemný pramen o Jablonci je spojen s rokem 1356. Zmiňuje se o prvním fráteru Sebestianovi v místní dřevěné kapli a je tady poprvé použito názvu „Jablonecz Nowum“. Obyvatelé zde žili jistě velmi nuzně, těžili dřevo a pálili z něj uhlí. Na kamenitých a málo úrodných políčkách pěstovali obilí. Dřeva a vody bylo všude dost a dost. O tom, jak těžký život tady lidé vedli, svědčí zápis z register papežských desátků, kde je Jablonec zapsán v letech 1369, 1384 a 1399 jako chudý.

Roku 1359 kupuje, snad od Jarka ze Železnice nebo též z Brodku, Jablonec, Držkov a Solec (dnes neznámá obec) řád cyriaků, křižovníků s červenou hvězdou.
V následných husitských válkách bylo Mnichovo Hradiště vypáleno, čímž byla narušena církevní správa. Poslední písemná zmínka o Jablonci pochází z 29. dubna 1418. Pak už se dozvídáme, že v bojích krále Jiřího z Poděbrad se slezským šestiměstím (Žitava, Zhořelec, Budyšín a další) byl Jablonec 30. srpna 1469 do základů vypálen.
Nesnadný přístup a těžké životní podmínky způsobily, že osídlení se připomíná ještě roku 1538 v Zemských deskách jako „ves pustá Jablonecz“. Až stabilizace hospodářských poměrů v zemi a pocit bezpečí nové bohaté šlechty mění situaci. Majitelem skalského panství, a tím i vesnice Jablonec, se stal nejvyšší pražský purkrabí Jan z Vartenberka. Jako prozíravý hospodář využil svého vlivu a postupně spojil též majetky zvířetické, frýdštejnské a českodubské do jednoho panství. V této době velkého hospodářského rozmachu dochází v Krušnohoří ke sporům, zda dřevo tamních lesů má být využito při dobývání rud nebo při výrobě skla. Těžba rud dostala přednost, výnosy byly větší. Skláři hledali nová území. Jizerské hory (tehdy ještě nepojmenované) a jejich okolí tvořené hustými a nedotčenými lesy, dostatek prudkých vod, písku i křemene bylo pro tyto záměry ideální.

Roku 1548 založil Franz Kuntze skelnou huť ve Mšeně. Následně se prvních šest rodin přistěhovalo do pustého Jablonce. Dle zápisu z r. 1562 se zde nalézala pouze „huť skelná a dvůr s poplužím“.

Zvon z roku 1590, který pochází z původního dřevěného kostela, obrázek se otevře v novém okněJablonecké muzeum uchovává ve svých sbírkách zvon z tehdejšího dřevěného kostelíka, který byl odlit r. 1590. Mimo šlechtické dárce jsou na něm uvedena i jména význačných obyvatel a rychtářů. To symbolizuje určitý posun, kdy i neurození, ale bohatí získávali vliv.

Tehdejší jablonecká farnost byla tvořena jabloneckou, maršovickou a kokonínskou rychtou. Jablonec byl v té době ještě velmi malou vesnicí, kterou r. 1628 tvořilo pouhých dvacet osm domů, sousední Mšeno se sklářskou hutí mělo domů šest. Sklářský huťmistr však odváděl vrchnosti dvacet dva a půl kopy českých grošů a tři kopy sklenic. To byla polovina poplatků celé maršovické rychty, která celé toto území spravovala.

Význam Jablonce však již v té době narůstal pro jeho výhodnou polohu na soutoku vodních toků (Lučanské a Bílé Nisy a dalších menších potoků) a vzhledem k napojení na sousední Liberec. Měl i svůj filiální kostel, i když fara dosud zůstávala ve Bzí. Celé území bylo osídlováno Němci, kteří byli nejen zkušenými skláři, ale též obyvateli schopnými přizpůsobit se drsnému životu v horách. Urbáře zaznamenávají jména Dresler, Hybner, Ryzler, Preysler, Unger, Asmann, Klingr, Worm, Schwanz, Naymann, Weis, Hoffmann, Fiedler. Nábožensky byla většina z nich protestantského vyznání, byli to stoupenci Luterovi.

Následná třicetiletá válka přinesla zhoubu, přestože majitelem panství maloskalského se stal Albrecht z Valdštejna, který byl věrný císaři. Valdštejn před svou tragickou smrtí prodal maloskalské panství (název je při této příležitosti použit poprvé) za věrné služby jednomu ze svých velitelů, hraběti Nikolas Des Foursovi. Druhého května roku 1643 sasští vojáci, působící ve švédském žoldu, při jednom ze svých výpadů z Liberce vypálili Jablonec podruhé v jeho historii.

Text: Václav Vostřák, spolupráce Otokar Simm

Vytvořeno 15.11.2004 11:26:35 | přečteno 7386x | Petr Vitvar