Historie farní budovy v Kostelní ulici

Bývalá katolická fara u sv. Anny v Kostelní ulici patří dnes k nejstarším stojícím jabloneckým stavbám. Spolu s kostelem sv. Anny představují původní historické centrum města a jsou v lokalitě dříve nazývané Kostelní Vrch.

První dřevěný kostel a fara v Jablonci jsou historicky doložené od poloviny 14. století. Během husitských válek jsou osudy kostela a fary, stejně jako osady, nejasné. První zmínky o Jablonci se objevují až roku 1469, kdy osadu 30. srpna vypálily katolické oddíly z Horní Lužice a Jablonec byl pak označován jako pustý. O novém osídlení se mluví až kolem roku 1548 v souvislosti se založením sklářské hutě ve Mšeně. Majitel maloskalského panství, tedy i Jablonce, Karel z Vanterberka nechal pro nové osídlence postavit dřevěný protestantský kostel, jehož existenci společně s farou v roce 1608 dokládá Vartenberský urbář. Od roku 1624, když byla protestantská fara zrušená, byl Jablonec a široké okolí přifařen k farnímu kostelu ve Bzí.

Roku 1669 se stal jablonecký kostel filiálkou toho ve Bzí, a tak nechala poručnice a dočasná správkyně panství Marie Polyxena hraběnka Desfoursová nahradit dřevěný kostelík novým prostorným kostelem z kamene a zasvětila jej sv. Anně. Jablonecká farnost se osamostatnila 31. ledna 1737 a tehdy byla povolena stavba fary pro jabloneckého duchovního. Tu z příkazu patronky Polyxeny Alžběty hraběnky Desfoursové ještě téhož roku postavil mistr zednický Elias Kiesewetter. Budova z kamene a dřeva však byla nekvalitní a asi proto stála jen krátce - po necelých 60 letech byla v roce 1794 stržená. Téhož roku byla postavená fara nová podle plánů Josefa Arnolda na stejném místě jako ta původní, tedy na svahu hlavní silnice na Železný Brod, Turnov a Jilemnici, 10 sáhů od hlavní vstupní věže kostela sv. Anny. Hotová byla za 18 týdnů a náklady, které hradil vesměs tehdejší patron František Václav hrabě Desfours, činily 2191 zlatých a 9 korun. Farníci platili pouze přidavačské práce a dovoz materiálu na stavbu.

Původní vzhled fary není známý, podle dobových inventářů z 20. a 30. let 19. století se zdá, že se fara během 30 let své existence příliš nezměnila - jednopatrová budova z kamene, cihel a vápna měla 30 loktů na délku a 25 loktů na šířku. Střecha měla mansardový krov pokrytý šindelem a dva zděné komíny. K budově byl pod jednou střechou připojený klenutý chlév pro dobytek, další hospodářské zázemí, jako dřevěná obilná stodola, kolna na nářadí apod., bylo v bezprostřední blízkosti fary na přilehlém pozemku. Vše ohraničoval plot z kamenných sloupů a dřevěných latí se dvěma bránami a kolem celé fary byla ještě terasovitá zeď.

V přízemí domu byla vstupní hala, čeledník, prostorná kuchyně, spižírna, Halbkeller (nejspíše postranní či podzemní sklep), dva sklepy a chlév. Z haly se mohlo vyjít do zahrady a na dvůr, kam byl přístup i z chléva. V patře byla jídelna, čtyři pokoje a archiv. Na půdě se skladovalo obilí.

Roku 1892 byla fara povýšena na děkanský úřad a zároveň proběhla také jedna z nejvýznamnějších stavebních úprav. Podle plánů jabloneckého architekta a stavitele Arweda Thameruse byl zvenku přistavěný jednopatrový zděný trakt se sociálním zařízením a ve dvoře senkrovna, rozšířily se místnosti v 1. patře. Původní pozdně barokní fasádu nahradila členitá neorenesanční společně s novými domovními dveřmi. Budova děkanství tak získala důstojný zevnějšek a do značné míry i dnešní podobu.

Jablonečtí faráři (od roku 1892 děkani), kteří faru obývali:

  • 1737–1762 Karl Andres
  • 1762–1783 Franz Feix (jablonecký rodák)
  • 1783–1820 Josef Ultsch
  • 1820–1827 Adalbert Korab
  • 1827–1834 Franz Neubart
  • 1834–1882 Anton Miksch
  • 1882–1892 Josef Ressel
  • 1892–1898 Gustav Kugler
  • 1898–1910 Franz Gunther
  • 1910–1916 Anton Geritzen
  • 1916–1946 Karl Vogel (vysídlen)

V roce 1932 se jablonečtí duchovní správci přestěhovali do nového děkanství u kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a v již bývalé faře setrvávali pouze katechetové (učitelé náboženství), od roku 1944 pak fara připadla kongregaci redemptoristů. Po II. sv. válce přestala sloužit církevním účelům a stal se z ní nájemný dům – např. v roce 1961 zde bydleli tři nájemníci. V polovině 60. let 20. století bývalou faru koupili manželé Scheybalovi, kteří zde žili až do své smrti na počátku 21. století. Jelikož po sobě nezanechali dědice ani závěť, přešel jejich majetek do vlastnictví státu.

Zdroj: FEIGE, Jakub:  Bývalá fara u sv. Anny – Jablonec n,. Nisou č.p.1, Jablonec nad Nisou 2009

Vytvořeno 26.11.2012 13:00:08 | přečteno 4068x | Petr Vitvar
load