„Jestliže je Vám nyní překládán konečný projekt budoucí budovy radnice města Jablonce nad Nisou, zdá se býti vhodné pro značný význam této záležitosti podat i přehled o jeho dosavadním vývoji. Stavba radnice má pro každé město mimořádný význam, a to nejen z hlediska ekonomického, ale i urbanistického, a dokonce i místně-historického. Budova radnice dává obrazu města jeho punc na mnoho staletí; neměla by být jen výrazem doby svého vzniku, neměla by jen vydávat svědectví o vůli a síle obyvatelstva vytvořit důstojné místo samosprávy, ale má také do budoucna zabezpečit potřebné prostory pro plnění úkolů městské správy. Vidíme to na příkladech středověkých radnic, které jsou dodnes obdivuhodnými památkami, ale i radnic postavených v posledních desetiletích, jež navazují na tradici dřívějších dob.

Otázkou výstavby radnice se vedení města zabývá již řadu let. Rychlý růst města samozřejmě též rozmnožil rozsah administrativních úkolů městské správy, takže prostory staré radnice se staly zcela nevyhovujícími a je třeba je naléhavě rozšířit. Na jednotlivých odděleních městského úřadu panují neudržitelné prostorové poměry, které již znemožňují řádné úřadování.

Další důležité úkoly, zejména boj s nedostatkem bytů, modernizace škol, budování ústavů sociální péče, výstavba a regulace komunikací, odkanalizování rozšířených průmyslových závodů a zásobování vodou, odsouvaly dosud řešení otázky stavby radnice, ale ta nyní tlačí na rozhodnutí.

Bylo by třeba zaujmout stanovisko k pochybnostem, zda je vhodné nakročit ke stavbě radnice v době hospodářské krize. Ve městě Jablonci nad Nisou, i v celé jablonecké průmyslové oblasti, se často střídá krize s konjunkturou a přesto vidíme, že se rozvoj města nikdy nezastavil. Určitě by bylo příjemnější přikročit ke stavbě radnice v čase, který je lepší než ten současný. Možná to není pro rozvoj města zrovna přínosné, když jsme v době hospodářské tísně až příliš skleslí, bojácní a s rukama složenýma v klíně. Historie Jablonce nad Nisou nás však opravňuje věřit na další rozvoj města navzdory současné špatné hospodářské situaci. Ano, dokonce si myslíme, že by bylo chybou v časech krize nepracovat na dalším rozkvětu města. Spíše v takových chvílích berme za dvojnásobnou povinnost vytvářet zařízení, která městu a jeho obyvatelstvu v budoucnu přinesou nejen zisk a užitek, ale také by současně mohly působit jako oživující, povzbuzující a podnětné pro obchodní život města. Z předchozích diskuzí o podobě budoucí radnice vyplynulo poznání, že pominuly časy, kdy městské správy mohly zřizovat reprezentativní budovy, které byly určeny pouze správě jako takové. Ale i kdyby taková správní budova byla potřebnou, zvítězilo přeci přesvědčení, že s ohledem na zvláštní místní poměry v Jablonci nad Nisou, o čemž bude ještě řeč později, se zde k budově radnice musí přistupovat jinak. Je tomu jednou tak a můžeme s klidem říci, že město Jablonec nad Nisou, navzdory své velikosti, se nejeví jako hotové město. Rychlý rozvoj i poloha jsou příčinou, že je sice rozsáhlé, ale ještě zcela nemá městský charakter, protože obzvláště v centru jeho urbanistický rozvoj zaostává…

Ve všech městech tvoří právě tržiště hospodářský a urbanistický střed. Kdo se dnes v Jablonci nad Nisou ale rozhlédne zhruba v čase největšího ruchu okolo šesté hodiny večerní po svažitém Starém trhu, který leží zvláště v horní části zcela bez života, který svoji vnější úpravou lze přirovnat k větší vesnické návsi, nemá dojem, že stojí ve středu obchodního ruchu města. Proto vznikla v obecních orgánech myšlenka společně se stavbou radnice provést také úpravu Starého trhu, aby byl tím, čím být má – totiž obchodním středobodem města a z něj vycházejících a navazujících ulic a uliček.

Každý, kdo přijede do Jablonce, by tak měl nabýt dojmu a přesvědčení, že se ocitl ve velkém, podnikavém městě, které může nabídnout vše...“