Na okrové fasádě tohoto domu je v úrovni prvního patra ozdobný medailon, v němž dva vousatí muži s klobouky nesou nadpřirozeně velký zlatý hrozen. Již léta slouží přízemí tohoto objektu potřebám telekomunikační společnosti a obchodu s textilem, ale dlouhá léta býval spojen s vínem.

Dům č. 545/14 vznikl ve středu nejstaršího Jablonce, kousek od kostela sv. Anny a dnes již neexistujícího Šenku, později nazývaného Koruna. V první půli 19. století byl zděný – a to v tehdejším Jablonci již něco znamenalo! Na konci tohoto století patrový dům v tehdejší Hauptstrasse čili Hlavní ulici vlastnila Theresia Rösslerová; a Rösslerovým pak patřila budova až do prvních let století dvacátého.

V lednu roku 1907 přišla z hor do města rodina Johnových. Čtyřiačtyřicetiletý rodák z Polubného Josef Carl John, jeho o tři roky mladší žena Antonie a čtrnáctiletý syn Bruno. Usadili se v domě č. 545/14 a zřídili v něm obchod s vínem. Jablonec tehdy kvetl a rád to zapíjel. Doba byla poživačná a víno teklo proudem. Johnovým se tedy dařilo. V obchodě v přízemí nabízela firma pod zdánlivě anglizujícím názvem J. C. John velký výběr bílých, červených, ale i dezertních vín; obzvláště oblíbené bylo pravé řecké a španělské. Jablonečtí požitkáři si je mohli odnášet nejen po lahvích, ale i celých soudcích. Vedle vinotéky záhy přibyl i obchod s vybranými lahůdkami, výborně se hodícími k vytříbeným nápojům firmy.

Když Bruno dospěl, ponechal si Josef Carl pouze starost o velkoobchod a synovi umožnil v domě zřídit vinárnu nazvanou Bacchuskeller neboli Sklep Bakchův. Pojmenovaný byl podle řeckého boha vína a nevázaného veselí. Bruno v domě provozoval také podnik označovaný jako snídaňovna a poskytující občerstvení během dne. Firma překonala nouzi první světové války a prosperovala i v časech první republiky. Ve stále ještě jednopatrovém domě s obchodním přízemím a podzemím plným vína žil podle sčítání lidu v roce 1921 stárnoucí Josef Carl se ženou, syn Bruno s manželkou a dále pak obchodník s květinami Max Lustig. Bruno pomalu přebíral podnik od svého otce a pod názvem J. C. John firmu zařadil mezi největší obchodníky s vínem v severních Čechách. Ve velkém dovážel a prodával víno pocházející především z tehdejší Jugoslávie. Srovnání směle snesl s takovými jmény, jakými byli liberečtí prodejci vína Wilhelm Bergmann, Leo Cantor či Eduard Soyka, vratislavický Emil Bondi či jablonecký konkurent Robert Pick, který provozoval velkoobchod vínem a likérku v domě č. 2 v dnešní ulici U Muzea. Zajímavé je, že většinu obchodníků v této branži tvořili šikovní židovští podnikatelé. Johnovi se ovšem mezi ně neřadili. O tom koneckonců svědčí i to, že i po obsazení Jablonce nacisty nadále provozoval Bruno svůj obchod – ve stejném domě, nově ovšem v Ulici SA.

Medailon se zlatým hroznem byl na fasádě domu vytvořen až téměř dvě desetiletí po příchodu Johnových do Jablonce. V květnu 1926 zpracoval vrkoslavický stavitel Anton Richter návrh úpravy průčelí domu, kde se hrozen jako jakýsi symbol firmy objevuje společně s monogramem JCJ. Zdá se, že vylepšení a vyzdobení domu mohlo souviset s tím, že řízení podniku v té době již definitivně převzal Bruno John. Starý Josef Carl John v té době byl již uváděn jen jako soukromník, žijící v nové vilce č. 30 v ulici Emil Müller Gasse (dnešní Opletalova). V té době si ovšem nejen užíval zaslouženého odpočinku rentiéra, ale také kandidoval za německé nacionály do poslanecké sněmovny – neúspěšně.

Johnův obchod vínem a delikatesami zahubila druhá světová válka. Znamení zlatého hroznu na domě v Komenského ulici ale přežilo všechny poválečné úpravy a přestavby budovy, dokonce i její zvýšení o jedno patro. Dodnes tak shlíží do ulice. Jen na dohled od bývalé oblíbené vinárny Venuše, kde působil elegantní pan Sasín, a kousek od Domu vína, který v současné době vlastně převzal poslání zašlé firmy J. C. John. Tato část Jablonce je zkrátka s vínem bytostně spojena.

Marek Řeháček