O dvou rýnovických Mariích

, autor: kresba Petr Ferdyš Polda

Není snad v Jablonci nad Nisou jiná část města, jejíž historická tvář by byla přemazána tak mocně, jako se to během dvacátého století stalo Rýnovicím. Z chudé, ale půvabné vesničky zemědělců, sklářů a výrobců cihel se během pár let z většího dílu stala průmyslová zóna. Obklopená postupně novou zástavbou rozměrů nikoliv skromných.

Většina původních políček a luk zmizela; náladu některých míst jako by předurčilo utrpení zajatců v lágrech u válečných továren. I kostel svatého Ducha, ona dominanta staré vsi, se v konkurenci věžáků a továrních komínů musela najednou cítit jaksi zahanbeně i ve své velkoleposti. Rýnovice – kypící dnes výrobou a dopravou – jako by proto potřebovaly příběh něčeho milého, starobylého a ve svém významu ušlechtilého. Poslechněte si proto pohnuté vyprávění o dvou zdejších Mariích. Snad bude mít alespoň zčásti dobrý konec…

V myslích jizerskohorských horalů bývala od barokních časů naděje úniku z těžkostí každodenního života spojovaná s Pannou Marií, matkou Ježíšovou. K ní se přečasto modlili, za ní podnikali namáhavé poutě do Hejnic či Bozkova. Její sochy umísťovali do krajiny, nejčastěji pod lípy k cestám a rozcestím. Na paměť záchrany od smrti a nemoci, v prosbě o ochranu či jen jako výraz věrné zbožnosti.

Madona v Rýnovicích, obrázek se otevře v novém okněJen málokdo dnes již ví, že v Rýnovicích stávaly, nepříliš daleko od sebe, hned dvě takové mariánské památky. Přestože vznikly v rozmezí téměř jednoho sta let, měly velmi podobný vzhled. Každá z nich však znázorňovala jinou etapu Mariina života – starší bolestné utrpení a mladší čirou radost.

Na křižovatce historických cest, v jejichž směru dnes vedou ulice Maxe Švabinského a Ladova, nechal na svém pozemku vztyčit roku 1821 hospodář Gottfried Kratzer z usedlosti č. 6 pískovcový sloup. A na něj dal umístit sošku Panny Marie s malým Ježíškem. Léta pak tento výjev naděje a radosti zdravil Rýnovické na jejich životních cestách do blízka i daleka.

Na sedláka Kratzera z velkého kamenného domu č. 6, který stával zhruba na křižovatce současných ulic Želivského a Maxe Švabinského, lidé později zapomněli a sloupku začali – snad podle některého z pozdějších majitelů usedlosti – říkat Altmannova kaple. Protože asi pískovec v horském povětří značně trpěl, musela být památka v roce 1929 (některé zdroje uvádějí i rok 1930) opravena nákladem paní Elsy Krause. Její dobrý skutek měl připomínat záznam na patce sloupu, kde stálo: Repasion Else Krause 1929. Tento nápis byl odhalen necelý půlmetr pod povrchem na podstavci, a to při průzkumu, který v místě prováděl pan Josef Mikule z Rýnovic se dvěma sousedy.

Pod velkými lipami na staré křižovatce pak pískovcová Marie s Jezulátkem stála po opravě nerušeně dál. A okolo se měnil svět. Zmizeli potomci rýnovických hospodářů, prořídly řady těch, kteří věřili v Marii a jejího syna. Zase ale přibylo domů, asfaltu, aut, spěchu, prachu a drátů elektrického napětí. Přesto se sloupu se sochou nikdo nedovolil ve zlém dotknout. A to až do června 2003, kdy kdosi neznámý sloup strhl – ten se při pádu rozpůlil a socha se z něj odlomila. Na místě zkázy pak zůstal jen spodní díl se zbytky kamenných nohou. Marie zmizela. Nebylo zcela jasné, jestli se jedná o následek autonehody či vandalský čin, případně obě věci propojené s krádeží. Jablonecké noviny napsaly o konci památky článek ve svém vydání z 12. srpna 2004, kde zazněla i smutná věta: Na své místo se již pravděpodobně nevrátí pískovcový sloup, který loni někdo v Jablonci-Rýnovicích povalil…

Zprvu se zdálo, že se vše nakonec v lepší obrátí. Město zaplatilo pořízení nové Madony, kterou podle dochované fotografie zhotovil pražský sochař Petr Verich. Navzdory všem lapáliím s elektrickými dráty, které komplikovaly použití jeřábu – byl sloupek na svém původním místě i se sochou v září 2004 opětovně vztyčen.

Pan Josef Mikule tehdy do novin radostně prohlásil, že návrat Madony s Jezulátkem půjde zapít, ale zároveň vyjádřil obavu, jak dlouho na místě vydrží. Doba byla pro drobné památky mimořádně zlá: k odcizení kopie Madony došlo již po šesti dnech od instalace v noci a policii se bohužel nakonec nepodařilo najít sochu, ani pachatele. U silnice zůstal opět jen poškozený sloup, který pan Mikule po dohodě s městem a s podporou jabloneckých technických služeb pro jistotu přesunul do bezpečí na nedalekou zahradu.

A tam pak čekal na svoji další příležitost až do roku 2016, kdy se začalo diskutovat o obnově některých drobných památek v Rýnovicích. Kupodivu se záhy objevila i zcela nečekaná informace, že sochař Verich kdysi podle fotografie vytvořil dvě stejné Marie. A jedna z nich stále stojí v jeho atelieru.

Když se začalo uvažovat, na jaké vhodné a bezpečné místo by bylo možné obnovenou Madonu coby dobrou patronku Rýnovic umístit, objevil se najednou obrázek sloupu vytvořený roku 1962 jabloneckým etnografem a vynikajících kreslířem Josefem Václavem Scheybalem.

Pieta, obrázek se otevře v novém okněPodle lokalizace to celé ale působilo velmi podivně. Sloupek na obrázku stál totiž na okraji louky pod Starou osadou. A na svém vrcholu neměl Pannu Marii s Ježíškem, nýbrž výjev Piety, představující Pannu Marii Bolestnou, v náručí svírající mrtvé tělo svého syna.

Vysvětlení přineslo až studium Reinowitzer Kirchenchronik, rýnovické kostelní či spíše církevní kroniky, kterou roku 1935 sepsal zdejší farář Ludwig Melzer. Nyní již bylo zřejmé, že Panny Marie byly v Rýnovicích skutečně dvě! Pieta, které staří Rýnovičané říkávali podle pozdějšího vlastníka Kaulferschova kaple, stávala také ve větvení starých polních cest, ale na jiném místě. U pískovny Antona Scholze pod Starou osadou, u současného kruhového objezdu před dnešním krajským cestmistrovstvím. Zde ji, opět na kraji svého pozemku, dal vztyčit sedlák Gottfried Krause z č. 26. Farář Melzer sice uvádí, že se tak stalo roku 1733, ale pečlivý dokumentátor Scheybal naproti tomu ze soklu obkreslil rok 1739 a lze doporučit věřit spíše jeho verzi.

Osud rýnovické Panny Marie Bolestné je ale nakonec temnější, než příběh zdejší Madony. Josef Václav Scheybal v roce 1962 památku zachytil očividně na poslední chvíli. Pod kresbu totiž připsal: Jedna z nejstarších památek lidového kamenictví na Jablonecku. Svévolně zničena v roce 1962.

Jenže příběh obou rýnovických Marií by měl mít dobrý závěr. Lze doufat, že Madona s malým Ježíškem bude coby obnovená patronka prosperujících Rýnovic obnovena. Snad šťastně skončí na některém z důstojných a přívětivých míst, připomínajících rýnovickou minulost – například u Domu česko-německého porozumění. A zničenou Pietu by pak na jejím dávné místě mohla připomínat alespoň pamětní tabule s oním krásným obrázkem nakresleným v divokých časech před půlstoletím Josefem Václavem Scheybalem.

Věřme, že se to podaří…

Marek Řeháček

Vytvořeno 5.9.2016 14:17:11 | přečteno 2855x | Petr Vitvar
Štítky: historie , památky