Hrouda másla čili Butterweckel

, autor: kresba Petr Ferdyš Polda

Najdou se v Jablonci dodnes místa, kde divoká jizerskohorská příroda soupeří s téměř až monstrózními lidskými díly. Místa, kde se žulové skály blíží k obřím továrním halám a smrkové lesy končí u vyasfaltovaných ploch a silnic. Kontrast půvabné divočiny a nepříliš malebného industriálu je tu působivý a takové lokality nám dodnes připomínají, z čeho se Jablonec zrodil: veškerá jeho velkolepost a vznešenost vzešla z lesů plných mechem porostlého kamení.

Jedno z takových přírodních míst, jež sousedí s ruchem civilizace, je borový lesík, na jehož okraji je skála nazývaná starými obyvateli Mšena Butterweckel čili Hrouda másla. Najdeme ji ve Sněhové ulici, na nejzazším okraji mšenské zástavby, v místě, kde město najednou doslova mizí v lese.

Skála svým tvarem skutečně připomíná hroudu másla, takovou, jaké přinášely horské selky na trhy. Pojmenování skály se v minulosti rozšířilo na celou lokalitu. Objevuje se v císařských otiscích stabilního katastru z roku 1843, kde je les, patřící tehdy maloskalskému panství Johanna Karla Röhmische, označen jako Butterwecke – tedy ještě bez písmena L na konci. Stejný název zalesněného hřebínku se skálou je zmíněn i ve mšenské části Lilieho vlastivědy z roku 1895. V novější vlastivědě okresu jabloneckého od Ericha Gieracha z roku 1934 je pod romantickým obrázkem skály s lavičkou a cestou již nápis Butterweckel.

Betonový Einmannbunker čili úkryt pro jednoho muže, obrázek se otevře v novém okněZajímavé je, že německé pojmenování máslové hroudy – tedy Butterweckel či jen Butterwecke, bývalo v jižním podhůří Jizerských hor poměrně časté. Například ve Žďáru u Tanvaldu je na konci hřebínku klesajícího od penzionu Panorama skála, které před válkou zdejší horalé říkávali taktéž Butterweckel a vyprávěli o ní romantickou pověst. Podle ní uložil vůdce loupežnické bandy jednomu z nováčků, aby někoho okradl na důkaz vážnosti svého zájmu. Mladík ale dovedl jen přepadnout babku, která šla lesem s hroudou másla. To vůdce bandy věru nepřesvědčilo a přinesené máslo s opovržením mrštil na skálu v lese. Jen se rozpláclo o žulovou stěnu, skála se otevřela a pekelné mocnosti si dovnitř odnesly rouhajícího se loupežníka, který si nevážil božího daru. Nápis Butterweckel je vytesán taktéž do vrcholu oblého kamene na svahu Malého Špičáku; i když podle jizerskohorských znalců jde jen o poválečnou trampskou mystifikaci. Další skálu tohoto jména připomínala kdysi pastvina v Českém Šumburku, její pojmenování bylo půvabně zkomoleno do češtiny na Putervekl.

Mšenský Butterweckel sice kdysi přišel o lavičku a část romantického lesního okolí, v čase druhé světové války mu ale přibyl zajímavý, byť nepříliš fešný soused – betonový Einmannbunker čili úkryt pro jednoho muže, česky označovaný dnes jako Ajnman. Tento prefabrikovaný výrobek byl vytvořen pro účely strážní a pozorovací služby v sousedství strategických objektů zejména válečné výroby a dopravy a nazván byl proto oficiálně Luftschutzzelle (Buňka protiletecké ochrany). Využíván měl být zejména v době náletů, kdy bylo skrze průzory možné vcelku bezpečně pozorovat místa, kam dopadly nevybuchlé pumy. Dovnitř – ač je to až k nevíře – se podle technické dokumentace měly vejít 2–3 osoby. Bunkr u Hroudy dodala – jak zbytky výrobního štítku uvnitř doposud dokládají – firma Dyckerhoff und Widmann K. G., Betonwerke Cossebaude (DYWIDAG) z Drážďan.

Zajímavou souvislostí přitom je, že tato – dodnes existující společnost – dokončila v roce 1940 v nedalekých Rýnovicích rozsáhlý objekt válečné výroby – FAB, dnes v této továrně sídlí střední průmyslová škola technická.

Marek Řeháček

Vytvořeno 2.3.2016 11:57:16 | přečteno 4968x | Petr Vitvar
Štítky: historie , památky