Jazyková verze: CZENDEPL

Dalibor Dědek, podnikatel

Dalibor Dědek, foto: archiv JM
Dalibor Dědek podniká už 20 let. Předtím pracoval v automobilce Liaz, nyní patří mezi nejúspěšnější byznysmeny v Česku. Jeho firma Jablotron, kterou společně se svými třemi kamarády v roce 1990 založil, se stala pojmem. Doma se nejprve prosadila zabezpečovací technikou, pak udělala díru do světa takzvaným maximobilem.

Loňský rok byl nejúspěšnější v historii společnosti. Váš holding dosáhl obratu 1,36 miliardy korun, což představuje meziročně téměř třetinový nárůst. Krize vás minula?

Hospodářskému výsledku pomohly především nové akvizice. Koupili jsme dvě společnosti, které jsou dominantními poskytovateli služeb centralizované ochrany. Počet našich zaměstnanců se díky tomu téměř ztrojnásobil, ze 160 na 446 lidí. Nevěnujeme se už jen výrobě a prodeji zabezpečovací techniky, nabízíme i služby v oblasti ochrany majetku. Ročně vyškolíme tisíce lidí, kteří naše alarmy montují, a ty počítáme také do rodiny. Z jejich zkušeností čerpáme poznatky pro další vývoj, potřebujeme se navzájem.

Začátky firmy nebyly snadné. Měli jste nadšení, ideály a školní znalostí mikroelektroniky, ale banky na vás koukaly s posměchem. Na počáteční kapitál padly všechny rodinné úspory. První velké sousto, které jste měli na vidličce, milionová zakázka pro automobilové opravny, krachla. Napadlo vás tehdy, že se malá jablonecká firma bez tradice prosadí ve světě?

Snít nám šlo pořád dobře. Vždycky jsme měli vysoké ambice. Chtěli jsme vybudovat renomovanou značku a hlavně dělat špičkovou elektroniku. Žádná firma, která by se její výrobou zabývala, v zemi neexistovala. Nezbylo nám, než si ji založit. Z dnešního pohledu to byla možná spíš drzost než odvaha.

Co je pro podnikání důležité, čím se řídíte?

Smyslem podnikání není myslet na to, jak vydělat. Podstatné je najít něco, čím je člověk užitečný ostatním. Neuměl bych dělat byznys, kdybych nevěděl, že tím budu lidem potřebný. Nesnáším podnikání, jehož cílem je jen vytřískat peníze. Do té kategorie se řadí třeba poskytování podivných půjček nebo zázračných diet.

Jednou epochou vašeho byznysu je i restaurace Epocha v Janově. Otevřel jste ji také proto, abyste byl lidem potřebný?

Byla to nutnost. Neměli jsme kam vodit obchodní partnery na jídlo. Vyvrcholilo to tím, když se našemu hostovi složil ve vyhlášeném podniku opilý číšník do klína. To už na mě bylo moc. Vlastní restaurace pro mne byla jednou z nejobtížnějších věcí, které jsem řešil. Také nám to ze začátku nešlo a dokonce jsem už přemýšlel, jak z toho vybruslit s čistým štítem. Nakonec se potvrdila stará známá věc, a to, že vše je jen o lidech. Našli jsme rodinu, která se o restauraci vzorně stará. Je to ale nekonečná práce, v níž se nesmí ani na chvilku polevit.

Při založení firmy jste byli čtyři. Nyní ji řídíte sám, kde jsou její ostatní otcové?

Dva pracují u nás ve firmě, třetí je bohužel dlouhodobě nemocný. Sami jsme nakonec přišli na to, že čtyřhlavý drak se špatně řídí a mizerně létá, pokud by se mu vůbec podařilo nějak vzletět. Nevýhodu to má v tom, že se někdy stávám hromosvodem, po němž se svezou všechny potíže. Nade mnou už ale není nikdo, u koho bych si já mohl postěžovat. Navíc jsem byl zvyklý z doby, kdy jsme byli ještě malí, řešit všechno sám a mám sklony to dělat dál. Musím se někdy hlídat, abych nezasahoval do procesů, které jsem delegoval na kolegy. Díky tomu už není pracovní vypětí tak velké. Pracuji tolik, kolik je třeba. Snažím se, abych se úplně nezahltil.

Týden prý dělíte na dvě půlky tím, že držíte volné středy. Pro co máte tento den vyhrazený?

Zdaleka to není žádné pravidlo. Když mi to vyjde, rád jedu na kole do Jizerek. Mám pár tajných tras, které bych nevyzradil. Jezdit někde v průvodu, to by mě opravdu nebavilo. Ale i když nepovím, kde jsou, každý si tu může najít svůj vlastní kout a vlastní cesty. Čím častěji se vracím ze světa, tím více si uvědomuji, v jak jedinečném regionu žijeme. Na mezinárodním letišti jsem za 90 minut, přehradu mám za rohem, do hor kousíček. Ani Tokio ani New York nic podobného neposkytují.

(lau)

1.4.2011 9:57:31 | přečteno 3889x | Petr Vitvar
 
Jablonec nad Nisou - znak města
Magistrát města Jablonec nad Nisou
Mírové náměstí 19
467 51 Jablonec nad Nisou

telefon: +420 483 357 111
fax: +420 483 357 353
e-mail: mujablonec@mestojablonec.cz

e-podatelna: epodatelna@mestojablonec.cz
ID datové schránky: wufbr2a

Úřední hodiny

pondělí a středa:
8:00–11:30 a 12:30–17:00 h

budova Komenského 8:
pondělí, středa: 8–17 h
úterý, čtvrtek, pátek: 8–14 h
sobota (1. v měsíci): 8–12 h
pátek před úřední sobotou zavřeno

 
load