Jablonec nad Nisou

Většina Evropanů však tenhle měsíc nazývá v různých obměnách december. To souvisí s kalendářem starých Římanů, pro něž byl měsícem desátým, tedy právě decembrem. Podívejme se na některé lidové pranostiky související s tímto vánočním měsícem.

Studený prosinec - brzké jaro.

Kéž by to bylo pravdou! Rádi bychom se asi pro jaro trochu „obětovali“. Naši předkové zřejmě vypozorovali, že když zima brzy přijde, také brzy odejde.

Barbory, 4. prosince:

O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře. Svatá Barborka vyhání dříví ze dvorka. Počátkem prosince už často sněží i v nížinách, natož u nás na horách. Není proto divu, že dříví v kamnech mizelo. Dnes nám spíš mizí korunky z peněženky.

Lucie, 13. prosince:

Lucie noci upije (a dne nepřidá). Kdo by neznal tohle okřídlené rčení! A přitom není příliš pravdivé, což způsobila změna kalendáře už v roce 1582. Přání, aby se den začal zase prodlužovat je tak silné, že nám zde pořekadlo vydrželo dodnes.

Tomáše, 21. prosince:

Na svatého Tomáše nejdéle noc naše. To sice nejde dohromady s předchozí pranostikou, ale zato má mnohem blíže k pravdě. Nastává totiž zimní slunovrat, ale začíná též astronomická zima.

Adama a Evy, 24. prosince:

Na Adama a Evu čekejte oblevu. Většinou si přejeme „ladovsky“ zasněžené Vánoce, ale už naši předkové vypozorovali, že se právě v této době dá očekávat obleva. A v posledních letech jakoby to bylo čím dál častěji.

Štěpána, 26. prosince:

Chodí-li Kateřina po ledě, chodí Štěpán po blátě. Souvislost s vánoční oblevou je i tady zřejmá. Vzpomeňme si proto na Kateřinu (25. 11.), třeba nám prozradila, budou-li bílé Vánoce.

Lepší Vánoce třeskuté než tekuté. Přání vyslovené pranostikou moudrých předků.

Silvestra, 31. prosince:

O Silvestru papeži snížek si již poleží. Vánoční obleva už bývá za námi. Až půjdeme ze silvestrovského flámu a vítr nám odfoukne čepici, pak si třeba připomeneme i tohle, na první pohled trochu legrační, rčení: Je-li na Silvestra větrno, bývá to dost patrno. Jenže oni to ti mudrcové určitě mysleli jinak…

-os-