Jablonec nad Nisou

Procházka městskými ulicemi nás přesvědčí o tom, že většina z nich je kryta živičným kobercem a spíš výjimečně kamennou dlažbou. A není-li někde povrch rovný jako stůl, pak máme sklony k reptání. V posledních letech se nám město mění doslova před očima. Vznikla například pěší zóna, podobná těm, jaké jsme dříve záviděli cizím městům. Je jistě příjemné, když nemusíme v centru města uskakovat před projíždějícími vozidly. Není tomu ještě tak dávno, kdy Lidickou ulicí projížděly desítky autobusů MHD. Zmizely tady šedé vrstvy asfaltu a byly nahrazeny vzhlednější žulovou nebo zámkovou dlažbou.

Je nabíledni, že dříve vypa­daly městské komunikace úplně jinak. V souvislosti s broušením živičných povrchů si můžeme nejednou povšimnout toho, že z pod asfaltu na nás vykukují staré dlažební kostky. Inu, máme je tam dobře uschované, třeba se ještě jednou budou hodit. . .

Kdysi byly jablonecké ulice za sucha prašné a na jaře či po deštích je pokrývalo bláto. Kola vozů tažených koňmi se do něho hluboko zarývala. Jako velký pokrok, který si mohla v dané době dovolit jen bohatá města, se jevila právě ona dlažba žulovými nebo i čedičovými kostkami. Pamětníci jistě dobře vědí, že většina hlavních ulic byla právě taková. Vzpomenout můžeme třeba Podhorskou, Palackého, 28. října nebo U Přehrady.

Ještě dnes nalezneme v Jablonci drobné památky na časy blátivých cest. „Lepší“ lidé vycházeli z domu v dobré obuvi, a když pak přišli zpátky, bylo třeba nejhrubší vrstvy bláta z bot očistit. K tomu dobře sloužily jakési škrabky umísťované ke vchodům jabloneckých domů a vilek zámožných občanů. Některé z nich byly řešeny originálním způsobem a s vytříbeným smyslem pro detail. Jako příklad takového řešení může posloužit obrázek pejska, o jehož hřbet si lidé čistili boty. Toho na fotografii lze objevit v Korejské ulici.

-os-