Jablonec nad Nisou

Zvyk bydlet celý život na jednom místě ovšem znamená, že starší lidé, kteří jsou již sami, mají leckdy nadbytek prostoru, který může být i finančně náročný, zatímco větších bytů pro rodiny s dětmi je nedostatek.

Je tedy třeba včas uvažovat o tom, zda by nebylo rozumnější bytovou situaci řešit tak, abychom ji později zvládli nejen finančně, ale i z hlediska fyzické soběstačnosti a bezpečnosti. Děti určitě nebudou považovat za nutnou pomoc zvelebování velké zahrady, krmení hejna slepic nebo králíků nebo každoroční malování celého bytu včetně úklidu tak, jak jsme byli zvyklí my a nebudou to schopny ani zvládnout. Včasná výměna prostor za menší, méně finančně i fyzicky náročné nebo omezení koníčků na přiměřenou míru, nám později může ušetřit mnohé starosti a nepříjemnosti. V mladším věku jsme také lépe schopni navázat potřebné sousedské kontakty, které pro nás budou velmi důležité.

Ne vždy je třeba vidět za radami dětí nebo známých zlý úmysl „připravit nás o bydení, zbavit se nás nebo něco získat“. Vždyť jich se bude naše stáří úzce dotýkat, a proto bychom je měli vyslechnout bez výčitek a společně zvážit všechny možnosti.

Připravit si pro stáří takové bydlení, které by nám umožnilo setrvat ve vlastním bytě, není jednoduchá záležitost. Nezbytná je dopravní obslužnost a dostupnost služeb, které budeme ve vyšším věku potřebovat. Také bychom se měli dobře informovat o možnostech Domů pro seniory, Domovů důchodců a jiných zařízení, které by pro nás byly přijatelné a mohly nám poskytnout zázemí, pokud ho budeme potřebovat.

Málokdo vám na dotaz, zda by chtěl bydlet v Domově důchodců, odpoví kladně. Přesto jsou seznamy žadatelů o umístění velmi dlouhé. Náhlé zhoršení zdravotního stavu a lepší možnosti péče v těchto zařízeních leckdy náhled změní, avšak musíme si uvědomit, že vyřízení žádosti je dlouhodobá záležitost a je nutno předem s tím počítat. Žadatelů o umístění do Domů pro seniory také přibývá. Nemuselo by tomu ale tak být, neboť se jedná o zařízení pro seniory poměrně soběstačné, jejichž potřeby lze z velké části vyřešit pomocí rodiny a terénní pečovatelské služby.

Někdy senioři podáním žádosti o umístění do Domů pro seniory neřeší ani tak otázku své potřeby přijatelnějších podmínek pro život jako bytovou otázku své rodiny. Proto je třeba důkladně uvážit, jestli je rozumné připustit, aby s námi v našem bytě bydlel vnuk s rodinou, nebo mu dokonce byt nebo domek neuváženě a bez podmínek darovat. Společné bydlení s mladými má svá úskalí a vyžaduje maximální toleranci z obou stran. Mohla by nastat situace, kdy bychom se stali vetřelci ve vlastním domě. Na hledání svého místa v životě mají mladí určitě více sil a možností než my. Pomoci jim můžeme, ale jen do té míry, abychom neohrozili svoji vlastní existenci. Opět platí již jednou řečené „všeho s mírou“.

oddělení sociálních služeb a zdravotnictví MěÚ