Jablonec nad Nisou

Upomínková číše, 1830 - 1840
Surovina a brus Sklárna hraběte Harracha, Nový Svět. Rytina Anton Simm, Kokonín. Bezbarvé sklo, broušené a ryté - motiv amorka se šípem schouleného pod dekou mezi květy, na protilehlé straně pláště text ERINNERUNG AN GABLONZ (Vzpomínka na Jablonec), výška 11 cm. Z výstavy a publikace Zázračné prameny.

Dle dochovaných prací byl Anton Simm (1799 - 1873) nejzručnějším rytcem skla v Jizerských horách 19. století. Narodil se v Kokoníně. Jeho otcem byl Wenzel Simm, přezdívaný „Wenzelschneider“ („Václav-rytec“, v oboru se používal termín Schneider pro rytce). Patrně u něj, či v dílně svého jabloneckého děda Ignaze Bendy, rytce znaků, se vyučil řemeslu. Vzhledem k výtečnému zvládnutí profese však nelze vyloučit též mistra zvučnějšího jména.

Nevíme, odkdy Simm působil v otcově domě v Kokoníně jako samostatný rytec skla. Po sňatku roku 1842 odešel do Jablonce. Roku 1863 je doložen opět jeho pobyt v Kokoníně, zemřel ale v Jablonci. Ve dvacátých a třicátých letech hodně cestoval. Během léta úspěšně předváděl své umění ve větších městech, lázních a na zámcích.

Jako předlohy pro rytiny Simmovi sloužily grafické listy, knihy a časopisy, které mu běžně dodávali sami objednavatelé. Sklo si někdy též sám brousil. V jeho nabídce nechyběly rytiny vedut, monogramů, jmen, věnování včetně krátkých textů a básní, znaků, symbolů, heraldických motivů, flóry a fauny či figurální mytologické, alegorické, historické a žánrové výjevy. Vedle solitérů se věnoval i zdobení celých souprav. Z náboženských motivů patřila k nejčastějším modlitba Otče náš a postavy apoštolů. Největší počet Simmových prací je dnes uložen v jabloneckém muzeu a většina z nich je umístěna ve stálé expozici.

Petr Nový
Muzeum skla a bižuterie