Jablonec nad Nisou

Jsem truhlář dobře zavedený

První jména truhlářů z Jablonecka se nám dochovala z poloviny 17. století. Byli jimi Kryštof Styber v Kokoníně, Jan Pryller v Jistebsku a Jiřík Hybner ve Mšeně, který jako jediný z nich vlastnil skromné polnosti. Taktéž ve Mšeně, avšak k roku 1700, působil Jeremias Heidrich, na jehož číši hrdě stojí: „Jsem truhlář dobře zavedený“.

K roku 1757 máme v kraji doloženo sedm truhlářských mistrů - pět na smržovském panství a dva na maloskalském. Do první třetiny 19. století jejich počet stoupl na třiatřicet (panství Smržovka - čtrnáct, panství Malá Skála - devatenáct; z toho Jablonec - šest) a na konci 19. století se již v politickém okrese Jablonec činilo úctyhodných dvě stě dvacet firem tohoto typu. Na Jablonecko jich připadalo sto čtyřicet čtyři (na samotný Jablonec sedmdesát osm; na druhé Lučany deset).

Spor o mšenskou huť

Johann Christoph Schürer von Waldheim (1654 - 1727) zdědil mšenský hutní statek v roce 1691. Přestože při křtu syna byla přítomna i novomanželka majitele panství, jeho pozice byla velmi složitá. Do sporu o dědictví mšenského statku mezi ním a mladším bratrem Johannem Georgem, jenž pracoval v syřišťovské sklárně, se totiž vložil sám hrabě Matthias Wenzel Des Fours. Dokonce Johannu Georgovi, jenž jej přivábil na svou stranu sliby vyšších poplatků ze mšenského gruntu, vystavěl v Jablonci roku 1699 mlýn (tzv. Feixmühle, viz obrázek vpravo uprostřed). Huťmistr si na hraběcí praktiky sice stěžoval u Krajského soudu v Mladé Boleslavi, ale vysloužil si jen kontribuci, kterou na něj jeho opovážlivostí hluboce dotčený Des Fours uvalil. Schürerovi nezbylo nic jiného, než se podvolit.

Petr Nový
Muzeum skla a bižuterie