Jablonec nad Nisou

plk. v.v. Čestmír Šikola

Čestné občanství uděleno 25.února 1992, čestným občanem Jablonce nad Nisou, Bystřice pod Hostýnem, Agde (Francie). Narozen 28.11.1919.

V roce 1939, když začínala válka studoval 3. ročník vysoké školy v Praze. 17. listopadu 1939 zažil na vlastní kůži násilné uzavření vysokých škol. Události předcházejících období a zážitek ze studentských kolejí 17. listopadu jej přiměly k tomu, aby se snažil dostat do Francie, kde se formovala československá zahraniční armáda.

Spolu se svými kolegy zažil boje v Francii i smutnou porážku, při které Francie kapitulovala. S dalšími československými vojáky se mu pak podařilo dostat do Anglie. Tam se naši vojáci opět zorganizovali a chystali na další boje.

V roce 1942 dostal spolu s dalšími krajany úkol nechat se vysadit doma v protektorátě a plnit zpravodajský úkol.

Po nutném speciálním výcviku byl na jaře 1944 jako člen tříčlenné parašutistické diverzní skupiny Clay vysazen na území Protektorátu Čechy a Morava. Odtud po několik měsíců posílal do Londýna za velmi riskantních podmínek důležité zprávy. Události této doby velmi napínavě popisuje v knize Radista skupiny Clay Eva vzpomíná.

Po únoru 1948 byl dva a půl roku nezákonně vězněn na různých místech republiky. Po propuštění pracoval nejprve jako pomocný dělník v Líšném na Malé Skále, poté se přestěhoval i s rodinou na Plzeňsko, kde pracoval jako technolog v keramických závodech.

Počátkem 60. let dálkově dokončil Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Aby unikl neustálým tlakům ze strany tehdejší StB, která se jej několikrát neúspěšně pokoušela získat jako spolupracovníka, přestěhoval se zpět na Maloskalsko do domku manželčiny matky. Začal v pracovat ve Výzkumném ústavu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, kde našel dobré lidi a kde zůstal až do důchodu. Čestmír Šikola zemřel 29. února 2008 ve svých devětaosmdesáti letech.

plk. v.v. Oldřich Skácel

Čestné občanství uděleno 22.12.1995 (MZ 14.12.1995), 28.10.1995 - převzal z rukou prezidenta republiky Václava Havla Řád Bílého lva - vysoké státní vyznamenání, čestným občanem Jablonce nad Nisou a Vyškova na Moravě. Narozen 19.4.1908 ve Lhotě u Vyškova.

Vojenskou službu nastoupil v roce 1928 u 2. cyklistické eskadrony v Brně. Za druhé světové války byl důstojníkem vládního vojska a účastnil se německého odboje, v roce 1944 byl se svým praporem odvelen do Itálie, který pak vysvobodila spojenecká vojska. Ještě v Itálii byla z jednotek českých vojáků sestavena první československá samostatná brigáda. Rozkaz k odjezdu z Itálie přišel v červenci 1945.

Po návratu do Československé republiky byl v letech 1945 až 1948 několikrát tlačen k tomu, aby vstoupil do KSČ, začal být sledován a po únoru 1948, přesně 12.5. 1948 byl po předchozím varování zadržen orgány OBZ (Obranného bezpečnostního zpravodajství). Více jak po roce bití, trýznění hladem a žízní a pod pohrůžkou, že zničí celou jeho rodinu, podepsal tělesně i duševně vysílený Oldřich Skácel bílé archy papíru se svými iniciály. Ty poté posloužily k vytvoření smyšlených důkazů, na jejichž základě byl 4.2.1950 odsouzen k těžkému doživotnímu žaláři. Od trestu smrti, který byl původně navrhován, jej zachránili polehčující okolnosti - mimořádné zásluhy při osvobozování republiky.

Od této doby byl Oldřich Skácel vězněn na několika místech - na Borech a několikrát i v Leopoldově. Odtud byl nakonec v roce 1960 propuštěn do civilu.

Po návratu do svého rodiště na Vyškovsko, kde dříve míval rodinu, ale nenašel klid. Zůstal sám, rodiče zemřeli, jeho manželka i s dětmi změnili jméno, navíc byl stále sledován StB. Začal pracovat v kamenolomu až po dvou letech dostal od StB svolení k přestěhování do Čech, do obce Jistebsko. Zde pracoval v místním JZD. V roce 1968 měl odejít do důchodu, ale musel ještě dalších dvaadvacet let pracovat, a to pod stálým dohledem StB.

S manželkou Jůlií si opravdu vydechli až po sametové revoluci v roce 1989. V roce 1995 obdržel z rukou prezidenta republiky Václava Havla Řád Bílého lva III. stupně - nejvyšší státní vyznamenání a v témž roce se stal čestným občanem Jablonce nad Nisou. Oldřich Skácel zemřel 7. prosince 2002 ve věku nedožitých 95 let.

Genmjr. v.v., Ing. Karel Mrázek

Čestné občanství uděleno 3.února 1992

Ing. Karel Mrázek se narodil v roce 1910 v Náchodě jako předposlední syn ze sedmi dětí. Jeho otec pracoval jako přednosta stanice v Náměští nad Oslavou, matka byla v domácnosti. V tomto městě absolvoval obecnou školu, v Brně pak 4 roky měšťanku. V roce 1925 nastoupil jako učeň do MEZ V Brně a po absolvování Vyšší průmyslové školy elektrotechnické v Brně vstoupil 1. září 1932 do LVÚ (letecký vojenskou útvar), což byla toho času škola pro důstojníky v záloze. Poté sloužil u leteckého pluku v Nitře jako četař aspirant a v letech 1933-34 jako podporučík letectva. Po mnichovském diktátu a následném obsazení našeho území vojsky hitlerovského Německa odchází do Krakova, kde s ostatními emigranty z řad příslušníků čs. armády odjíždí lodí do přístavu Boulogne ve Francii. V září roku 1939 pak pokračuje do Afriky, kde v Sidi Bel Abes téhož měsíce vstupuje do cizinecké legie.

Po pádu Francie je propuštěn z francouzského letectva a v červenci 1940 připlouvá do Liverpoolu. Je umístěn na leteckou bázi RAF (Royal Air Force) v Cosfordu, téhož měsíce přísahá věrnost králi Jiřímu VI. a nastupuje na letiště v Duxfordu k 310. čs. stíhací peruti, kde začíná jeho válečná činnost. Ta je velmi poutavě shrnuta do knihy Velel jsem stíhačům, kterou napsal podle pamětí generála Mrázka František Fajtl. Zde se čtenář dozví mnoho z osudů pilotů, kteří bojovali na západní frontě. Tam bojoval i jeho bratr Emil Mrázek, seržant 311. bombardovací perutě, který však v jednom z leteckých soubojů nad Biskajským zálivem v březnu 1943 padl.

Po skončení se Karel Mrázek navrátil do vlasti. Po počáteční euforii z vítězství však přišel rok 1948 a po něm perzekuce a pronásledování, zproštění vojenské činné služby. Na tento okamžik vzpomíná generál Mrázek zvlášť trpce, protože dekret ministerstva obrany, který jej postavil mimo službu, podepsal tehdejší ministr obrany a Mrázkův oblíbený učitel, generál Svoboda. Na radu lékaře pak opouští nezdravé brněnské ovzduší a stěhuje se do Jablonce nad Nisou, kde však nenalézá klid, protože byl v neustálé péči Státní bezpečnosti jako politický nespolehlivec a nepřítel lidu. To bylo ocenění za jeho každodenní nasazování života v boji za svobodu. Opovržení, prázdnota, beznaděj. Tak se zachovala jeho vlast k němu i k mnohým jeho spolubojovníkům. Zapomněla na ně. Až teprve prezident Havel mohl říci na hřbitově Royal Air Force v Broowoodu v Anglii u příležitosti pietního aktu, že: Země, která zapomněla na své hrdiny, se na ně rozpomíná. Chce se říci pozdě, ale přece.

Za svoji odbojovou činnost obdržel celou řadu válečných vyznamenání a paměťních medailí. V roce 1989 se dočkal také vyznamenání ve své vlasti, kdy mu byl udělen Řád generála M.R.Štefánika. V roce 1992 mu byl udělen starostou města titul Čestný občan Města Jablonce nad Nisou. Generálmajor ing. Karel Mrázek zemřel v Jablonci nad Nisou 5.12.1998 ve věku 88 let.